To znamená, že údajný vlastník se mohl změnit třeba během půl hodiny a nikdo nevěděl, kdo je skutečným držitelem akcií, a tím pádem třeba i vlastníkem firmy. Majitelem byl prostě ten, kdo ony akcie zrovna předložil.  

V návrhu zákona se píše – jak uvádějí Lidové noviny – že ty společnosti, které vydaly již dříve akcie na majitele, budou mít lhůtu zhruba jednoho roku, aby je přeměnily na jinou formu. Mohou je změnit buď na akcie na jméno, nebo je zaregistrovat v Centrálním depozitáři akcií, nebo je mohou uložit u bank. Délka lhůty bude závislá od data, kdy zákon projde svou legislativní cestu Poslaneckou sněmovnou, Senátem a prezidentskou kanceláří: proto jsem hovořil o zhruba jednom roku. Zatím se předpokládá prvý leden roku dva tisíce čtrnáct. Údaje o vlastnících musí být uvedeny do třicátého června téhož roku.  

Právní experti se ale shodují v tom, že podle pravidel nového zákona se stejně nemusíme dozvědět jméno pravého majitele. Je totiž velmi pravděpodobné, že drtivá většina akcí na majitele bude převedena na akcie na jméno a za jménem akcií na jméno může být uvedeno jméno třeba bílého koně, takže se zase nic nedovíme. Jak říká představitel poradenské společnosti KPMG, cituji: pokud někdo chce zakrývat akcionářskou strukturu, dokáže to i u akcií na jméno.   

Transparentnost by spíše zajistila změna podoby akcie na akcii zaknihovanou. Zachování akcie v listinné podobě nevylučuje manipulaci, konec citátu. Tento velký nedostatek připravovaného zákona připouští i vicepremiérka vlády Karolína Peake z Věcí veřejných. Navíc – převod akcií na majitele na akcie na jméno je nejlevnější, takže se tento převod jaksi sám nabízí. Depozitář v onom Centrálním depozitáři akcií si účtuje několik tisíc za rok. I když šéf Burzy cenných papírů říká, že cena závisí i na počtu akcionářů. Kdyby totiž bylo firem víc – což se asi stane – došlo by automaticky ke snížení poplatků.  

Možnost, nebo – říkám já – i pravděpodobnost použití bílých koňů připouští i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, ale jeho protiargument se mi zdá v našem korupčním prostředí velmi alibistický a vlastně připouštějící nedokonalost normy. Říká totiž, že pak je na orgánech činných v trestním řízení, aby se ptaly, jak osoby, na jejichž jméno jsou akcie napsány, majetek nabyly. Jména vlastníků akcií mají totiž sloužit právě orgánům činným v trestním řízení, aby se do anonymních akcií nemohly ukládat zisky z trestné činnosti. Šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka dodává, že firmy, které se přesto budou snažit obcházet povinnost rozkrytí své majetkové struktury, budou muset čelit podezření z nekalé činnosti.  

Na obranu všech námitek proti předkládanému návrhu zákona ministr uvádí, že se autoři nového zákona inspirovali u našich sousedů. V Německu a Rakousku, kde prý zákon funguje. Na druhé straně připouští, že navržená pravidla nežádoucí jednání neeliminují, pouze je komplikují.  

Zachovávat anonymitu v mnohých lidských činnostech nemusí být vůbec nekalé a odpovídá to liberálnímu pojetí státu, v němž žijeme. Stejně tak je třeba ale ctít známou poučku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A to je případ akcií na majitele, protože ty mohou opravdu sloužit k ukládání zisků z nejrůznějších trestných činností, jež páchány jedněmi občany, ohrožují občany druhé. Nevíme, jak do návrhu zákona, poslaného vládou do Poslanecké sněmovny, zasáhnou zákonodárci svými pozměňovacími návrhy. Stejně tak nevíme, budou-li stejného názoru poslanci a senátoři a prezident, z čehož vyplývá i doba projednávání každé zákonodárné normy. Je proto rozhodně na čase návrh do sněmovny již poslat a doufat v moudrost zákonodárců.