Inkluzi jsem zažil společně se svým osmnáctiletým vnukem, naší kamarádkou, která byla vynikající kantorka na ZŠ, nyní už vv. Ale má následovnice. Dvě dcery. Starší učí na druhém stupni ZŠ a mladší na prvním stupni ZŠ. Každá v jiném a jinak velkém městě. Obě jdou, co se týká kvality, ve šlépějích svojí mámy.

Rád bych věděl, když se pan redaktor Mačí tolik zaobírá školstvím a zejména inkluzí, kolik let praxe má za katedrou na ZŠ? A kolik praktických let v době inkluze odučil? Kolik hodin příprav na výuku zpracoval a jaké má zkušenosti s žáky ve třídách, kde je inkluze?

Po zkušenostech s inkluzí bych si vypůjčil a parafrázoval slova Václava Havla.

"Naše školství nevzkvétá. Každý rok naše školy opouštějí, podle vyjádření nezávislých učitelů, méně a méně vzdělaní žáci."

Důkaz, proč ta moje parafrázovaná slova platí: