Jiří Halík: Inkluze

Inkluzi jsem zažil společně se svým osmnáctiletým vnukem, naší kamarádkou, která byla vynikající kantorka na ZŠ, nyní už vv. Ale má následovnice. Dvě dcery. Starší učí na druhém stupni ZŠ a mladší na prvním stupni ZŠ. Každá v jiném a jinak velkém městě. Obě jdou, co se týká kvality, ve šlépějích svojí mámy.

Rád bych věděl, když se pan redaktor Mačí tolik zaobírá školstvím a zejména inkluzí, kolik let praxe má za katedrou na ZŠ? A kolik praktických let v době inkluze odučil? Kolik hodin příprav na výuku zpracoval a jaké má zkušenosti s žáky ve třídách, kde je inkluze?

Po zkušenostech s inkluzí bych si vypůjčil a parafrázoval slova Václava Havla.

"Naše školství nevzkvétá. Každý rok naše školy opouštějí, podle vyjádření nezávislých učitelů, méně a méně vzdělaní žáci."

Důkaz, proč ta moje parafrázovaná slova platí:

Znalosti a schopnosti dětí v patnácti letech zaznamenaly za posledních pět let dramatický sešup. Řeč teď není specificky o České republice, ale o průměru desítek sledovaných zemí světa. V nich pravidelně Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zkoumá na obrovských vzorcích dětí ze stovek škol všech možných úrovní schopnost počítat, číst a pohybovat se v základních vědách. Ty schopnosti upadají. V průměru dost rychle a dramaticky.

Pan redaktor píše. "Odborníci se shodují, že to nedává smysl."

Pokud má dokázat pravdu, tak prosím, kteří odborníci jmenovitě, jejich praxe s inkluzí a jejich odpracovaná léta za katedrou ZŠ v systému speciálních škola systému inkluze. Zpracované přípravy učitele na hodiny ve třídě, kde probíhá inkluze. Zohlednění žáků v inkluzi, oproti žákům, kteří v inkluzi nepotřebují tak, aby ani jedna skupina nebyla na vzdělání poškozena, znevýhodněna.

Domníváte se, že Tomáš Habart, vedoucí vzdělávacího programu, splňuje požadavky odborníka? Kolik let učil, jak zná systém speciálních škol a inkluze z praxe. Vzhledem k jeho věku, nic ve zlém, tyto předpoklady praxe nenaplňuje.

Vystudoval FHS UK a romistiku na FF UK. A praxe v oboru ve školství? Jak může radit, když nemá praktické zkušenosti a staví na vodě.

„Vzdělávání dětí ve speciálních školách je ale trojnásobně dražší než v běžných,“ upozorňuje analytik vzdělávací politiky Karel Gargulák z PAQ Research.

Předpokládám, že jako analytik vzdělávání má za sebou několikaletou praxi učitele a několik let na pozici ředitele ZŠ ve městě s 50 tisíci obyvateli a úspěšně řídil školu nejméně se 200 žáky.

Odborníci a učitelé v praxi naopak namítají na základě zkušeností s inkluzí, že je nárůst administrativy, nedostatek kvalifikovaných asistentů, problémy s metodikou a dopad na kvalitu výuky pro všechny žáky.

A to vše stojí nemalé peníze

Říkat, že je něco dražší a něco levnější není problém. Je třeba, aby opravdu odborníci předložili kalkulace. Speciální školy vs. Inkluze. U režijních nákladů, je třeba vycházet ze skutečností. Ti žáci se "nenamnoží". Žáci z jednotlivých tříd a blízkých škol se spojí v budovách ZŠ. Jeden ředitel, místo asistentů jeden učitel, režijní náklady na energie stejné. Vydají se nové učebnice, nebo bude stačit upravit jen tempo výuky a přehodnotit množství třeba matematiky, vůči výtvarné výchově.

Ani jeden z těchto dvou uvedených odborníků panem redaktorem nepředkládá zdůvodnění, v čem zrušení inkluze nedává smysl v kontextu se zavedením inkluze.

Ani jeden není odborníkem na inkluzi s praxí. Jen z toho asi mají nějaké výhody.

Další odborníky již pan redaktor nepředkládá.

Při kobercovém náletu na rušení speciálních škol, socialističtí inženýři, vylily "dítě i s vaničkou". A to skoro doslova, protože děti to odnesou nejvíce.

Proč ne inkluzi.

Předem, každé pravidlo má svoji výjimku. A tak i inkluze.

Do běžné ZŠ musí, ne že by měly, být jednoznačně začleněny děti s fyzickým hendikepem. A to nejen "vozíčkáři". Bezbariérový přístup a úprava místa výuky pro takového žáka musí být povinností zřizovatele.

Zase nás straší penězi, jako by to platili ze svých úspor a stát by peníze hrstmi nerozhazoval.

Chápu je. Jim jde opravdu o peníze. Ale hádám, že zchudnou jejich konta, když se zruší inkluze.

Když budu trochu zlomyslný, tak pana redaktora se to nedotkne. Předpokládám, že flexibilní a jak podporuje současnou módní inkluzi, bude ve svých článcích podporovat i nový systém výuky, bez inkluze. A opět bude určitě dobrý….

Ano, bude to něco stát, ale když to přinese pro všechny zainteresované lepší podmínky a státu do budoucna více chytrých hlav, tak je to za všechny peníze.

Rozhodně lépe vynaložené, než do politických neziskovek typu Člověka v tísni. Zde bez patřičných odborných a praktických zkušeností, jen po ukončení VŠ a nabiflování pouček radí, jak to dělat lépe.....

Pro někoho je inkluze kšeft. Hlavně pro neziskové organizace. To je skutečnost, což sám pan redaktor potvrzujete na ČvT.

Když se zaváděla inkluze, mimo její náklady na financování, upozorňovala řada pedagogů z praxe, ne z ministerstev a úřadu školství a neziskových organizací jako je ČvT - teplých místeček bez praxe s knížecími radami - m.j. na následující.

Může se odrážet v obavách z dopadu na kvalitu výuky, - to se potvrdilo

Zvýšené zátěže pro učitele, - to se potvrdilo

Nebo nedostatečné podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. - podpora zajištěna asistenty, obrovské finanční náklady na úkor učitelů, rušení žáků ve výuce asistenty, těch, kteří nepotřebují asistenta, rušení učitelů, nechtěné, asistentem.

Povede k nižším standardům, nebo že nebude efektivní pro všechny žáky - potvrdilo se, standarty šly dolů, což vám potvrdí každý učitel, ne ředitel, ten se bojí o teplé místečko.

Dříve děti, které byly hyperaktivní, se vyblbly se po vyučování venku, učitelé věděli, jak se soustředí a nesoustředí a dovedli to zvládnout.

Nyní venku dítě zakopne, spadne a zlomí si ruku a na rodiče volají sociálku.

Dnes musí jít dítě k dětskému psychologovi, ten mu dá "papír na hlavu", dostane svého asistenta a zpohodlní.

Já vám řeknu jeden osobní příklad.

Když můj, nyní 18letý vnuk, chodil do 4. třídy, samé jedničky, žádný problém, se jednou obrátil na svoje rodiče s požadavkem.

"Já chci taky ,papír na hlavu'."

Rodiče se nechápavě na sebe podívali a tak jim to vysvětlil. Ve 4. třídě ZŠ!!!

"Ti spolužáci, co mají ,papír na hlavu' se nemusí třeba naučit zpaměti básničku o 5 slokách. Stačí, když ji přečtou bez chyby a dostanou jedničku. Já se ji naučit musím a když se zaseknu, dostanu dvojku."

A tak to bylo s výkladem, zkoušením, diktáty a písemkami v praxi.

Ani pan redaktor, ani ti jeho „odborníci“, ani samozřejmě já, nejsme na dané téma odborníci. Ano máme zkušenost se školou, jako žáci. Posoudit to mohou jen učitelé z praxí.

Věnovat se tématu samo o sobě nestačí. To by musel pan redaktor alespoň 10 let učit a to se domnívám, při vší úctě, by asi nevydržel psychicky. Pokud by ho "neotrávili" žáci, postarají se o to někteří jejich rodiče. A věřte, to jsou rodiče převážně dětí, které mají vše potřebné, vzhledem ke svému intelekt a patří do třídy ze speciální výukou a tomu vzdělaným pedagogem.

Zrušily se zvláštní školy, na kterých učili pro tento typ škol vystudovaní speciální pedagogové.

Pod názvem "inkluze" se spojily běžné a zvláštní školy.

Co nastalo, vám mohou popsat učitelé, mezi kterými mám známé a kamarády.

Neznám jediného, kdo by si inkluzi pochvaloval. Při nejmenším mávnou rukou a řeknou. "Škoda slov. Stejně nás nikdo neposlouchá a oni si tam na ministerstvu udělají, co chtějí."

Každá práce potřebuje svoje podmínky.

A to dnešní výuka na ZŠ nemá.

Zoufalí učitelé mají ve třídě žáky, kteří brzdí výuku. Ať již svým sníženým intelektem, za což nemohou, tak nezájmem zejména ze slabších rodin. Nebo úmyslně provokují vyrušování. A učitelé nic nesmějí, jen napsat poznámku, na kterou rodiče nereagují, nebo ji sprostě po telefonu nebo osobně vysvětlí, že jejich dítě je andílek a když neumí učit, ať jde kopat kanály.

I když z důvodu objektivity, někteří opravdu na to, aby učili, nemají schopnosti. Neříkám znalosti. Ale to je naprosto jiné téma i když neméně zajímavé.

Učitelé musejí přizpůsobit rychlost nejslabšímu žákovi ve třídě a tím trpí nejen průměrně nadaní, ale hlavně nadprůměrně nadaní žáci. Děti, které by v budoucnu měly být těmi tahouny společnosti.

Soukromé školství to nespasí. A na kolika soukromých školách je inkluze. Opravdu by mě to zajímalo. Nejen číslo, ale konkrétně.

Výuku, i když nechtěně, narušují asistenti, kteří svojí pomocí 2 - 3 žákům ve třídě ruší nejen výuku učitele, ale, a to vím přímo od dětí ze tříd (přednášel jsem FG), i je.

S inkluzí se snížily i požadavky na přijímací řízení na SŠ.

Inkluze má své příznivce.

Ty, kteří z toho mají prospěch hmotný, nebo finanční.

Tou nejtěžší vahou pro inkluzi jsou rodiče dětí, kteří spadají do výuky speciální školy, pokud by tu byla.

Oni mají, ze zákona, poslední slovo. Když nesouhlasí, mají odborníci se svým doporučením smůlu.

"Moje dítě do speciální školy? Chcete říct, že je blbec a my jsme blbci." To jsou většinou argumenty rodičů, kteří bohužel nechápou, že tím v první řadě škodí vlastnímu dítěti a v neposlední řadě škodí spolužákům ve třídě. Dokud tady máme inkluzi, tak je jejich dítě nezajímá. A za tím si stojím v 90 % případů. Jejich odpověď bývá.

"My chodíme do práce, máme jiné starosti. Vy jste škola, tak ho to naučte. Na co, máme inkluzi a naše děcko má právo na asistenta. Tak ať už ho má a nás tím neotravujte." Nevěříte, zeptejte se řadových učitelů a učitelek na ZŠ.

Za mě návrat ke speciálním školám.

Pro dobro všech dětí na ZŠ, pro dobro jejich rodičů, i když to v této fázi někteří z egoismu, nebo nedostatku inteligence nepochopí. Pro dobro učitelů na obou směrech výuky. A v neposlední řadě pro dobro lepšího vzdělávání a chytrých lidí, kteří vždy táhli, táhnou a budou táhnout společnost.

Na úplný závěr.

Laťka pro politiky je tak nízko, že ani budoucí absolventi speciální ZŠ nepřijdou o možnost ucházet se o politické posty. Spíše to vidím naopak.....Napříč celým světem.