Jenomže je zřejmé, že nikdo ze jmenovaných (snad s výjimkou Petra Fialy) nikdy nic nečetli od skutečného Václava Havla, ne toho mýtického kdesi na obláčku, nýbrž živého člověka, myslitele a aktivisty, který tváří v tvář nedobrému režimu riskoval svou existenci, své zdraví, svou budoucnost. Chci tedy při této příležitosti připomenout některé Havlovy myšlenky pocházející z jeho slavného dopisu Gustávu Husákovi z 8. dubna 1975. Píše v něm o tom, jak a proč společností prorůstá strach, pokrytectví, udavačská atmosféra, vnucený „život ve lži.“

Jeho tehdejší věty mířily sice na totalitní systém a jeho vládce zabetonované ve funkcích, jak sami doufali, na věčné časy. Ale ruku na srdce: což se dnešní vládnoucí činitelé chovají jinak? Osmihlasou parlamentní většinou prosazují protiústavní změny (např. pandemický zákon), účelově zavádějí a prodlužují nouzový stav, který jim umožňuje podrobovat tvrdým restrikcím život společnosti, znemožňovat její spontánní projevy, zakazovat a z veřejného prostoru vyhánět nepohodlné, protože polemické a kritické myšlenky i jejich nositele, vypínat nežádoucí média. Dokonce i na to už si vytvářejí zákon, podle něhož bude šiřitel předem neschválených informací a myšlenek posuzován jako zločinec a bude s ním tak i zacházeno. Odmítají přiznat, že zavádějí cenzuru. Naopak pokrytecky zdůvodňují tyto nepokrytě cenzurní zásahy údajnou ochranou svobody slova. Něco tak absurdního snad nevyslovil ani ten Husák. Je to ochrana svobody slova, ale jen jediného druhu. Všechny ostatní se škrtnou i se svými hlasateli.

Havel ve svém dopise napsal hodně slov o pokrytectví, k němuž zatuchlý režim občany vede a nutí. Už je to tu ale zase. Doma mluvíte jinak než ve škole či na pracovišti. Když se náhodou podřeknete a promluvíte tak, jak myslíte, číhá na vás na každém kroku udavač, protože i oznamovací povinnost tu přece máme dánu zákonem, a to v §368 trestního zákona. Mezi zločiny, které podléhají oznamovací povinnosti, patří i podle §310 „rozvracení republiky“. To je tak gumová floskule, že se pod ni může vejít kdeco. Od proslulé sentence typu „Husák je vůl“ až po výsostně odborně zdůvodněnou analýzu ekonomického nebo sociálního stavu ve společnosti, vyslovenou akademickým pracovníkem. Obojí může být pokládáno za způsobilé „rozvracet republiku“. To druhé samozřejmě ještě víc.