David Cameron tehdy vypsal v důsledku svého politického slibu, který učinil před volbami do britské Dolní sněmovny, aby přitáhl hlasy euroskeptiků, referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii. Těsná většina britských občanů se před třemi lety vyjádřila pro vystoupení. Nemá v tuhle chvíli smysl zkoumat často nepravdivé ba smyšlené argumenty, na základě kterých se řada britských voličů pro toto řešení rozhodla. Mírná většina voličů zkomplikovala situaci své zemi i zemím EU.

Ale zpátky k Mayové. David Cameron okamžitě po referendu, ve kterém podporoval setrvání své země v EU, odstoupil z funkce premiéra i šéfa konzervativní strany. Od té doby se oddává svým zálibám, psaní memoárů, vydělávání peněz a cestování. A je úplně happy… T. Mayová se na rozdíl od něj dostala do kadlubu politiky, kde její možnosti uspět v prosazení klidného brexitu nebyly velké. Její vlastní strana je totiž v názorech na brexit silně rozdělena. Kolem Borise Johnsona, nedávného poněkud výstředního ministra zahraničí Velké Británie, se seskupili stoupenci tzv. tvrdého brexitu, kteří chtějí odchod z EU bez jakékoli dohody. A vlastně chtějí, pokud si vůbec uvědomují, důsledky toho, co chtějí, úplně odstřihnout Británii od EU. Žádný společný trh bez cel, žádný společný pracovní trh, žádný volný pohyb kapitálu. Prostě návrat Velké Británie ve vztahu k EU někam do 60. let. Mayová si uvědomovala, že Británie by potřebovala s EU nějaké ujednání, které by umožnilo oběma stranám rozumný rozvod. Vyjednavači EU jí to ovšem moc neulehčili. Myslím, že ji a její vyjednávací tým hodně a někdy až zbytečně potrápili. Ale upřímně, i kdyby Mayová narazila na benevolentnější vyjednavače EU, stoupenci tvrdého brexitu v konzervativní straně a labouristé s liberálními demokraty ze zásady jako opozice, by byli proti takové dohodě.