Jiří Paroubek: Jak rekonstruovat pozici strany?

01.07.2021 12:52 | Komentář

Když před čtyřmi lety končilo prezidentství Francoise Hollanda, který byl na tuto funkci nominován francouzskými socialisty, byla politická pozice této jedné z nejstarších stran Socialistické internacionály úplně napadrť.

Jiří Paroubek: Jak rekonstruovat pozici strany?
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Hollandovi na konci jeho prezidentství důvěřovalo jen několik málo procent Francouzů. A tak se ani nemohl odvážit znovu kandidovat. S jeho odchodem z prezidentského úřadu se zhroutila v rychle po nástupu nového prezidenta následujících volbách také parlamentní pozice francouzských socialistů. Ti se z do té doby dominantní strany francouzského politického života, stali stranou okrajovou.

Když jsem při své návštěvě Paříže procházel před pár lety kolem jejich sídla nedaleko Musee d´Orsay (v rue Solferino) říkal jsem si, že je tam pěkně mrtvo.

Vzpomněl jsem si na svou návštěvu v sídle socialistů v Paříži někdy v roce 2008 a na své setkání s tehdejším prvním tajemníkem strany Hollandem. Socialisté tehdy počítali s jiným prezidentským kandidátem (Strauss-Cahn) a Holland v podstatě dožíval v pozici hlavního administrátora strany. Nicméně, po skandálu Strausse-Cahna, který ukončil jeho politickou kariéru, se Holland shodou okolností stal jakousi antitezí tehdejšího prezidenta Nicolase Sarcosyho, který se do francouzských politických dějin zrovna skvěle nezapsal. A protože byl dokonalým protikladem Sarcosyho a protože kandidoval za hlavní levostředovou formaci, stal se francouzským prezidentem. Jeho politické akcie šly ovšem stále rychleji dolů a to nezachránili ani poměrně schopní premiéři socialistů, které Holland vybíral.

Jako nový prezident se v roce 2017 prosadil kandidát v podstatě liberálního hnutí Republika v pohybu, bývalý Rotshildův bankéř a také ministr financí socialistické vlády, E. Macron.

V úterý jsem popsal výsledek druhého kola francouzských regionálních voleb, které proběhly tento víkend. Výsledek voleb je nesmírně zajímavý, i když byl většinou českých médií buď přehlédnut anebo dezinterpretován.

Anketa

Máte důvěru v MUDr. Petra Smejkala?

8%
54%
hlasovalo: 3705 lidí

Takže svou úterní analýzu shrnu:

1. zcela propadla strana prezidenta Macrona

2. zcela propadli kandidáti strany Marine Le Penové

3. nejsilnější stranou ve volbách se stali de facto francouzští socialisté, kteří získali pět prezidentství regionů, a to v samotné Francii

4. čtyři prezidentství regionů získali čistokrevní Republikáni (neogaullisté) a tři další politici s nimi spojení a jimi podporovaní pravostředoví či středoví kandidáti

5. šestý mandát získala levice na Reunionu. Ovšem levice ještě nalevo od socialistů, tedy představitelka Mélanchonovy radikálně levicové strany

6. na Korsice byl zvolen představitel regionální strany.

Jinak řečeno, politické klání ve Francii se vrací, zatím na regionální úrovni, což může být ovšem předzvěstí větších změn, ke kterým dochází ve francouzské politice posílením pozice tradičních politických stran, a to té tradičně nejvýraznější strany v posledních šedesáti letech na politické pravici, tedy republikánů a na politické levici, socialistů. Naopak svou krizi a možná i postupný odchod z politického výsluní zažívá politický novotvar, účelově vytvořený před pěti lety na podporu současného prezidenta Macrona.

Zdá se, že do původních pozic politické izolace se opět dostává strana Marine Le Penové, ignorovaná jak pravicí, tak levicí.

Nemá smysl v tuhle chvíli mluvit o signálech, které to vysílá pro francouzské prezidentské volby. Chci mluvit o něčem jiném.

Francouzští socialisté dokázali, že je možné zvednout stranu z prachu. Z ubohého volebního výsledku a pomalu ji dostat z trosek na výsluní. Trvalo to pravda čtyři roky, ale přináší to své plody. Strana začíná být plně konkurenceschopná a obsazuje své původní pozice ve vrstvách lidí, jejichž důvěru ztratila. Samozřejmě to píšu s plným vědomím toho, že účast v regionálních volbách byla nízká, jen něco kolem třetiny oprávněných voličů dorazilo. Nicméně voliči socialistů nepatřili nikdy k těm nejukázněnějším. A přesto socialisté zaznamenali významný politický úspěch.

To naznačuje možnosti i pro Českou republiku, pro ČSSD.

Myslím, že součástí volební kampaní ČSSD by mělo být také sdělení veřejnosti, co chce tato strana sama se sebou dělat po sněmovních volbách. Nemám na mysli primárně to, zda chce či nechce jít do vlády, ale to, co se sebou udělá. Myslím, že by to měly být zejména tyto kroky:

1. 1. otevřít stranu novým členům

2. 2. představit veřejnosti, včetně straníků projekt obnovy strany podobný tomu, který ČSSD uplatňovala jako projekt modernizace v letech 2007 – 2009, jenž přinesl, kromě jiného, vynikající volební výsledky

3. 3. samozřejmě vyhledávat nové (či staré), ale zajímavé osobnosti na kandidátky pro volby na všech úrovních veřejné správy

a 4. vytvořit systém funkční spolupráce s organizacemi a spolky neziskového sektoru.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jan Campbell: Po volbách v Ruské federaci

19:53 Jan Campbell: Po volbách v Ruské federaci

Volby do Státní Dumy (SD) proběhly poprvé v historii Ruské federace a po změně Ústavy RF během tří …