I v současnosti existuje velký prostor pro to, aby sociální demokracie toto své společenské poslání naplňovala i v poněkud jiných společenských podmínkách.
Jedním z takových případů je oblast vzdělávání. Před několika týdny jsem popsal výsledky analýzy Mezinárodního šetření PISA 2018. V této zprávě byla srovnávána vzdělanostní úroveň patnáctiletých žáků a studentů v téměř osmdesáti zemích celého světa. Připomínám jen, že ve všech kategoriích, tedy čtenářské gramotnosti, matematické gramotnosti a gramotnosti přírodovědné byli na špičce Čína a země, kde se mluví čínsky (Singapur, Tchaj-wan, Hongkong a Macao). Česká republika se v tomto srovnání téměř osmdesáti zemí světa, vyspělých i rozvojových, objevovala mezi 21. – 25. místem. To není úplně špatné, ale není to určitě oslňující umístění, protože je vždy dobré patřit mezi tý úplně nejlepší. A že to jde i pro středně velké země, jako je Finsko, Irsko, Švédsko a z těch postkomunistických států Polsko, by mělo ukazovat cestu ke zlepšení i pro nás. V tom svém komentáři před několika týdny jsem také vyjádřil přesvědčení, že pokud by se prověřovala také gramotnost jazyková, mohli by být čeští žáci hodnoceni výše, nežli v těch třech již zmíněných oblastech.
Česká školní inspekce (ČŠI) vydala publikaci Mezinárodní šetření PISA 2018. V ní jsou porovnávány výsledky gramotnosti žáků a studentů ze zemí EU a OECD, tedy nikoliv z rozvojových zemí a zemí stojících mimo tyto organizace.
Ve čtenářské gramotnosti je Česká republika mezi zeměmi OECD a EU na 20. místě. Nejlepšími třemi zeměmi jsou Estonsko, Kanada a Finsko. Česká republika má zhruba stejné hodnocení (490 bodů) jako měla v roce 2000. Naopak například hodnocení Estonska nebo Polska se od roku 2000 poměrně dramaticky zlepšovalo. Tak Polsko dosáhlo v roce 2000 v hodnocení na 479 bodů a v roce 2018 už to bylo 512 bodů. Zhruba stejné hodnocení jako Česko má bodově v roce 2018 i Francie, Belgie nebo Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko. To není vubec špatná společnost.
Co se týče matematické gramotnosti, tam je Česká republika na 17. místě se 499 body. Pokud by si ČR udržela bodové hodnocení z roku 2003 (516), byla by v roce 2018 na 5. – 6. místě. Jinak řečeno, hodnocení České republiky se za posledních 15 let v této oblasti zhoršilo. Na druhé straně je s matematickou gramotností zhruba na té úrovni, jako tomu bylo u Švédska, Velké Británie, Norska, Německa, Irska nebo Rakouska. To nevypadá špatně.
Pokud jde o přírodovědnou gramotnost, tam jsme v mezinárodním srovnání na 16. pozici s 497 body, ovšem v roce 2006 dosáhlo Česko na 513 bodů. Pokud by si toto hodnocení udrželo i v roce 2018, bylo by někde na 6. pozici mezi všemi hodnocenými zeměmi OECD a EU, tedy i v tomto aspektu se gramotnost českých žáků, bohužel, zhoršila. Nicméně se nalézáme ve společnosti podobně hodnocených žáků z USA, Švédska, Belgie, Irska a Švýcarska.
Co je podle mého názoru největší problém, tak jak vyplývá z analýzy, provedené v českých podmínkách, je to, že se velmi výrazně liší možnosti žáků získat větší penzum vědomostí podle typu školy, ve které je žák či student zapojen. Dále se liší podle sociální a příjmové úrovně rodiny a také podle jednotlivých krajů. Zdá se, že nejlepší úroveň gramotnosti bývá ve všech třech oblastech sledovaných v šetření v Praze, na velmi slušné úrovni také ve Zlínském kraji a poměrně nejhorší v kraji Ústeckém. Pokud jde o typ školy, nejlepšího výsledku je dosahováno vesměs u gymnázií a to víceletých i čtyřletých a nejhůře jsou na tom studenti Středních odborných škol bez maturity. Poměrně lépe nežli žáci základních škol jsou na tom studenti středních odborných škol s maturitou. Nejhůře jsou na tom žáci z obcí menších než 3000 obyvatel. Překvapivě dobře jsou na tom studenti ze škol v malých městech mezi 3 – 15 000 obyvateli.
Jedním z velkých problémů českého školství, a na to by se programově měla zaměřit česká levice, je to, že jsou ve studiu znevýhodněni žáci a studenti z rodin, kde rodiče mají nižší úroveň vzdělání a také nižší příjmové možnosti. A to je pochopitelně alarmující, protože to ve svých důsledcích znamená, že Česko ztrácí velké počty velmi nadaných či nadaných žáků, kteří by mohli studovat a mít vyšší využitelnost a uplatnění v životě. Dochází k prohlubování rozdílů mezi školami. V úspěšných školách učí úspěšnější žáky aktivnější a pozitivně naladění učitelé. Lze také říci, že Česká republika dosáhla ve srovnání se zeměmi OECD lepšího výsledku, než jaký by odpovídal vynaloženým výdajům na vzdělávání. A tedy opačně řečeno, kdybychom účelně vynaložili vyšší výdaje na vzdělávání žáků a studentů, dosahovali bychom podstatně lepšího výsledku.
Zhruba pětina žáků má, pokud jde o posuzování jejich úrovně v testech čtenářské gramotnosti, významné problémy. Tato pětina představuje skupinu obyvatel, která bude mít velké problémy v budoucnu s uplatněním ve společnosti. Teoretikové české školské soustavy by také měli promyslet, jak povzbudit mladé chlapce k tomu, aby více četli. Ve čtenářské gramotnosti se totiž ze všech tří domén projevuje nejvíce genderová nerovnost výsledků. Výrazně lepší jsou dívky, a to jak v České republice, tak v ostatních zemích. V matematických a přírodovědných testech PISA nejsou rozdíly mezi českými dívkami a chlapci významné.
Pro větší přehlednost a úplnější pohled na úroveň vzdělanosti patnáctiletých a na jejich budoucí uplatnění v životě by také alespoň na národní úrovni prospělo, zavést testy znalostní úrovně jazyků. Myslím, že do budoucna i na mezinárodní úrovni je pravděpodobné, že takové testy mohou být zavedeny.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
