I v současnosti existuje velký prostor pro to, aby sociální demokracie toto své společenské poslání naplňovala i v poněkud jiných společenských podmínkách.
Jedním z takových případů je oblast vzdělávání. Před několika týdny jsem popsal výsledky analýzy Mezinárodního šetření PISA 2018. V této zprávě byla srovnávána vzdělanostní úroveň patnáctiletých žáků a studentů v téměř osmdesáti zemích celého světa. Připomínám jen, že ve všech kategoriích, tedy čtenářské gramotnosti, matematické gramotnosti a gramotnosti přírodovědné byli na špičce Čína a země, kde se mluví čínsky (Singapur, Tchaj-wan, Hongkong a Macao). Česká republika se v tomto srovnání téměř osmdesáti zemí světa, vyspělých i rozvojových, objevovala mezi 21. – 25. místem. To není úplně  špatné, ale není to určitě oslňující umístění, protože je vždy dobré patřit mezi tý úplně   nejlepší. A že to jde i pro středně velké země, jako je Finsko, Irsko, Švédsko a z těch postkomunistických států Polsko, by mělo ukazovat cestu ke zlepšení i pro nás. V tom svém komentáři před několika týdny jsem také vyjádřil přesvědčení, že pokud by se prověřovala také gramotnost jazyková, mohli by být čeští žáci hodnoceni výše, nežli v těch třech již  zmíněných oblastech.

Česká školní inspekce (ČŠI) vydala publikaci Mezinárodní šetření PISA 2018. V ní jsou porovnávány výsledky gramotnosti žáků a studentů ze zemí EU a OECD, tedy nikoliv z rozvojových zemí a zemí stojících mimo tyto organizace.

Ve čtenářské gramotnosti je Česká republika mezi zeměmi OECD a EU na 20. místě. Nejlepšími třemi zeměmi jsou Estonsko, Kanada a Finsko. Česká republika má zhruba stejné hodnocení (490 bodů) jako měla v roce 2000. Naopak například hodnocení Estonska nebo Polska se od roku 2000 poměrně dramaticky zlepšovalo. Tak Polsko dosáhlo v roce 2000 v hodnocení  na 479 bodů a v roce 2018 už to bylo 512 bodů. Zhruba stejné hodnocení jako Česko má bodově v roce 2018 i Francie, Belgie nebo Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko. To není vubec špatná společnost.