Prezident pak sídlí, jak se sluší, na Hradě, odkud shlíží na podhradí, kde se ve Strakově akademii krčí i úřad vlády. Není divu, že většina občanů, často neznalých Ústavy, už z této topografické symboliky usuzuje, že prezident je nadřízeným premiéra, ač je ve skutečnosti hlavou exekutivy premiér.

Česká demokracie se zdá být v tomto ohledu značně nedospělá. Nad politiky, kteří zajišťují běžný provoz státu ve vládě i v parlamentu, a jsou tudíž značně neoblíbení, se vznáší, jako na nebesích, ještě někdo další. V Rusku by řekli „báťuška“.

Tento „báťuška“ nemusí být nutně morálně bezúhonný, může například zahýbat své ženě, ale musí být v každém případě schopen „reprezentovat“, k čemuž patří jakési zdání „světovosti“. A musí být schopen pronášet „moudra“ globálních rozměrů.

Jelikož prezident má být v české kotlině něco jako anděl, který sestoupil z nebes, aby nám dočasně vládnul, bude nyní, kdy bude volen přímo, podroben před svým nástupem do úřadu mediální a politické palbě, která učiní ze sládkovských výpadů při parlamentní volbě Václava Havla, jen drobnou neslušnost.