Od jiných zastánců Zemana jsme se dozvěděli, že demonstrace byly jen pokračováním zjitřeného volebního klání během prezidentské volby v roce 2013. Sám prezident odmítl ještě před 17. listopadem v Hovorech z Lán svoje kritiky jako „pražskou kavárnu“ nebo dokonce „lumpenkavárnu“. I on naznačoval, že jde převážně o zhrzené příznivce jeho protikandidáta v prezidentském klání. A aby prý rozproudil debatu o jejich licoměrnosti, přidal několik vulgárních výrazů. Údajně proto, že se tak vyjadřují, aniž by se kdo pohoršoval, političtí favorité „kavárny“.

Prezidentův zastánce senátor Jan Veleba vidí jako protiklad „kavárny“ obyčejné lidi venkova a měst, kteří podle něj reprezentují skutečnou sílu, kořeny a mravní zdraví státu. Pokud ale přijmeme tezi, že Zemanovy kritiky lze jednoduše odbýt jako „kavárnu“, pak, zůstaneme-li u prezidentem zvoleného označení jeho kritiků s pomocí pojmu z oblasti restauračních zařízení, můžeme označit onu druhou část společnosti jako „hostinec“, což je restaurační zařízení typické pro vesnice a malá města.

Ovčáček může mít pravdu, že v prezidentské volbě „hostinec“ zvítězil. Podíváme-li se ale na prezidentem a následně i senátorem Velebou vyprovokovaný střet mezi „kavárnou“ a „hostincem“ z hlediska občanské mobilizace, je jasné, že utkání během oslav sametové revoluce vyhrála na celé čáře „kavárna“.