Michala Horáčka přitom do hry dostal samotný Miloš Zeman, když sdělil publiku, že pan Horáček je pod jeho rozlišovací úroveň. Parafrázoval tak výrok jednoho politika, přičemž musel vědět, že ten politik to později v souboji s oním neznámým pěkně projel. Cílem Zemana bylo upoutat na Horačka pozornost veřejnosti. Kdyby řekl cokoliv jiného, tak by dnes po Horáčkovi neštěkl ani pes. Jemu tedy z nějakých důvodů Horáček jako protikandidát plně vyhovuje Teď nám pan Zeman oznámil, že nebude dělat volební kampaň. Vypadá to tak, že je mu to jedno, zda vyhraje, nebo ne. Tedy ani žádným volebním slibem nás nezarmoutí.

Co bylo vždy na Miloši Zemanovi podivuhodné, to byl jeho tah na branku ve volebních kláních léta 1996, 1998 a 2013. Teď si představte politickou stranu, která vládne a která by ohlásila, že nebude vůbec dělat kampaň v řádných volbách za své znovuzvolení. Kolik hlasů by asi dostala? Pro jednotlivce je ještě důležitější projít si volební kampaní, aby volič vůbec věděl, že daný kandidát je vůbec schopen zdravotně prezidentský úřad vůbec vykonávat. Jak mám vědět, jak si povede jako prezident, když nebudu vědět, jak si vede jako běžec na dlouhé trati. Bude se zadýchávat, či nebude se zadýchávat? Je to jako bychom měli chtěli věřit sportovci, který vyhrál jednou zlatou, že jí bez kvalifikace vyhraje i podruhé.