Nedalo mi to, abych v nadpisu neparafrázoval slavné, ale po třicetileté realitě již vyvrácené téze díla Francise Fukuyamy „Konec dějin a poslední člověk“, podle kterých po pádu železné opony dějiny v podstatě skončily, neboť sice stále budou „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát“, ale demokratický a ekonomicky liberální světařád svou úspěšnou expanzí ukaže, že je jediným možným a finálním stádiem sociokulturního vývoje lidstva a lidské vlády.

Totalitní státy a diktatury jako např. byly podle něho Kuba, či Bělorusko budou pouze anachronismem a je otázkou času, kdy i v nich zvítězí západní model fungování společnosti. Fukuyama srovnával své myšlenky s Marxovými tak, že Karl Marx považoval dějiny za spění ke komunismu, Fukuyama za jejich konec považuje právě dosažení liberální společnosti, volného trhu a západního životního stylu.

Tak zajímavé. Mimochodem v tomto bodu se Marx i Fukuyama mýlili. Ani komunismus a stejně tak liberální demokracie se nestaly do dnešního dne trvalou konečnou zastávkou lidstva.

Sám autor postupně přecházel na pozice politického komentátora či programového podporovatele politických směrů a postupně volně přecházel z jedné politické úvratě svou jasnou podporou Ronalda Reagana k druhé politické úvrati opět svou jasnou podporou tentokrát Baracka Obamy. Ale to už je jiná záležitost.

Samotná myšlenka konce dějin k definitivnímu vítězství liberální demokracie, která se dále nebude vyvíjet a bude se o ní jen psát si kupodivu zaslouží pozornost. Ne že by platila celosvětově, politicko -ekonomický systém dnes zjevně velmi úspěšné světové ekonomické velmoci, tj. komunistické Číny již svou existencí, tím více pak konkrétní praxí její celosvětové prosazení jednoznačně vyvrací. A samozřejmě tak ji za všechny vyvrací i celá série neliberálních demokracií v Rusku, Maďarsku či Polsku…