To Amerika této evropsko-ruské spolupráci nikdy nepřála a všemožně se jí snažila bránit. Bidenova administrativa viděla v ruském útoku na Ukrajinu skvělou příležitost, jak tyto vzájemné evropsko-ruské ekonomické vazby rozbít. Američané byli od počátku odpůrci Nordstreamu a jeho zničení naplnilo dlouhodobé americké cíle udělat Evropu závislou na amerických dodávkách plynu. Protiruské sankce byly svým efektem současně protievropskými. Evropa na válku doplatila, bála se jí, byla vždy nervózní z bojů na svých východních hranicích, nepřála si eskalaci, a tak by logicky měla být hlavním příznivcem ukončení bojů a hledání kompromisů.

O to podivnější je postoj evropských elit dnes, ve chvíli, kdy se v USA s Trumpovou administrativou zcela obrátil vítr, USA tlačí na skončení bojů a kompromis a evidentně mají zájem na odstranění válečného ohniska na východě Evropy, které ji celou ohrožuje. Právě v této chvíli EU a evropské elity, s výjimkou Maďarska a Slovenska, se jako jeden muž nejen že snaží mírová jednání pod Trumpovou patronací narušovat, ale celkově dokonce odmítají kompromis na základě situace frontách a stále hovoří o nutnosti umožnit Ukrajině jednání z pozice síly, které má dosáhnout v dalším pokračování války s evropskou podporou.

Když Ukrajina nebyla schopna zvítězit s pomocí celého Západu, jak to dokáže nyní bez klíčové účasti USA, se nikdo objasnit neobtěžuje. Žádná z evropských zemí není schopna americký výpadek nahradit a všichni to vědí. Přesto se s počátkem mírových jednání začala naším kontinentem rozléhat ostrá válečnická rétorika. I my prý jsme na prahu války, a proto musíme okamžitě zbrojit. Rusko je za dveřmi a chystá se nás napadnout, děsí nás politici i média. To je téma těchto dní, to je zásadní politická linie, na kterou přistoupily prakticky všechny členské země EU i Velká Británie včetně naší vlády.

Když válka na Ukrajině eskalovala, když do boje byly Ukrajině ze Západu dodávány ničivější a ničivější zbraně se stále delším bojovým dosahem a prioritou bylo boje maximálně rozšířit, nikdo o válečné hrozbě pro Evropu nehovořil. Všichni se vysmívali „chcimírům“, kteří na riziko třetí světové války upozorňovali. Teď, když je naděje na skončení bojů, protestují a vyhrožují. Heslem dne je válka, to je naše budoucnost, té se musíme bát a současně se na ni těšit a přípravě na ní musíme prý všechno obětovat.