Dobrý den, dámy a pánové, je pro mě velkou ctí, že se mohu zúčastnit této prestižní konference a podělit se s Vámi o svůj pohled na její téma, které se nazývá „Nová Evropa“.

Sousloví „Nová Evropa“ vytváří dojem, že očekáváme Evropu jinou, změněnou, kvalitativně odlišnou, než byla Evropa „stará“, známá, tradiční, osvědčená, Evropa, v níž jsme žili a žijeme dnes. A protože náš svět ovládlo „pokrokářství“, nějak automaticky očekáváme, že ta „Nová Evropa“ bude lepší než ta stará. Nejsem si jist, že toto očekávání je oprávněné.

Evropa současná je již dlouho region ztrácející a stagnující. Ztrácí své postavení v globální politice i ekonomice, přes materiální dostatek a desetiletí mírového vývoje ztrácí sebedůvěru, odvahu a víru v budoucnost, dlouhodobě žije na dluh budoucích generací. Dnešní Evropa programově zapomíná na své kořeny a hodnoty, které stály v základech jejího gigantického civilizačního rozmachu.