Za poslední rok zaznamenala progresivistická levice na Slovensku vítězství, která byla v celém regionu bezprecedentní. Nejdříve se jí v březnu 2019 masivní mediální manipulací a jejím skvělým načasováním podařilo získat pro svou kandidátku Zuzanu Čaputovou funkci hlavy státu a následně zvítězit ve volbách do Evropského parlamentu.

Ty jsou velmi specifickou volební disciplínou a na Slovensku se tradičně netěší velké pozornosti voličů. I prezidentská volba se od parlamentních voleb velmi liší, nikoliv účastí, ale tím, že je dvoukolová a lidé ve druhém kole spíše vyjadřují to, koho ve funkci nechtějí. Stačilo proto vybrat nepříliš známou, příjemně vyhlížející osobu, ve vhodnou chvíli ji označit za černého koně či dokonce favorita voleb, hlasitě to v médiích propagovat a sněhová koule voličské podpory se začala rychle nabalovat a paní Čaputovou vynesla do prezidentského paláce.

Stratégové progresivistické levice stejnou taktiku použili i v případě parlamentních voleb, byli si však dobře vědomi rozdílné situace. Vzdálenost názorů, hodnot a životních stylů mezi pokrokářskou elitou hlavního města a životními postoji lidí v regionech je na Slovensku ještě řádově větší, než u nás. Nedělali si proto iluze, že by jejich hlavní koně – koalice Progresivné Slovensko/Spolu a strana bývalého prezidenta Kisky Za ľudí – mohli vládnoucí stranu Smer porazit a získat většinu. Povzbuzeni minulými výsledky i odhady preferencí nepochybovali, že se do parlamentu dostanou. Proto kandidovali odděleně, protože v tom případě počítali s lepším výsledkem než v případě jednoho koaličního subjektu. Pro vládnutí však potřebovali potenciálního koaličního partnera, dostatečně prázdného a tvárného, který by dodal hlasy z venkova, zatímco oni by se postarali o peníze, program budoucí vlády i kádry, schopné převzít vedení státní administrativy.