John Bok: Upozornění na selhání GIBS a na beztrestnost puče ke svržení policejního prezidenta

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

po vyčerpání možností stížnostního řízení u státního zastupitelství a s odvoláním na podněty od občanů obracíme se na Vás s výzvou, abyste věnovali zvýšenou pozornost činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen: GIBS), zejména úrovni řídící činnosti jejího vedení.

Spolek Šalamoun nepochybuje o potřebnosti služby tohoto typu a zřízení GIBS považuje z obecného hlediska za nakročení správným směrem. Z toho důvodu jsme se zapojili do diskuse, předcházející ustavení GIBS, a to jednak na půdě Výboru proti mučení a jinému nelidskému zacházení, dále řadou samostatných vystoupení, jako stanoviskem ze 17. března 2011 (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011031901), později předložením návrhu na novelizaci zák. č.341/2011 Sb. (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012092401).

V našich úvahách jsme navazovali na poznatky o nepřístojnostech bývalé Inspekce ministra vnitra a na ni navazující Inspekce Policie ČR. Požadovali jsme, aby GIBS byla vybudována „na zelené louce“, tj. aby byla rozpuštěna Inspekce Policie ČR a aby všichni uchazeči o práci u GIBS prošli přijímacím řízením.

Důvodem byla opakovaná upozornění policistů, že do IMV či IPČR byli v některých případech „vykopnuti směrem nahoru“ policisté, kteří měli na svých mateřských pracovištích problémy. Dále jsme požadovali, aby do čela GIBS byla postavena kvalitní nezávislá apolitická osobnost, která nepůsobila v žádném ze sborů, jež budou podléhat dohledu GIBS, a posléze, aby byl zajištěn účinný dozor nad GIBS a její řízení vyššími orgány státu. S vědomím, že podřízení GIBS vládě, resp. jejímu předsedovi, pro které bude dohled nad GIBS a její řízení okrajovou záležitostí, navrhovali jsme její podřízení přímo volenému prezidentovi republiky, který je ostatně vrchním velitelem ozbrojených sil.

Postup při zřízení GIBS našim požadavkům neodpovídal. Projevily se pak všechny nešvary, jichž jsme se obávali. GIBS je prakticky bezprizorná, personálně propojená se svými předchůdkyněmi, posloužila k splnění politického úkolu likvidace nepohodlného policejního prezidenta, v některých případech slouží k vyřizování účtů mezi policisty, naopak poskytuje ochranu skutečným pachatelům kázeňských provinění nebo trestných činů. Z veřejných zdrojů je známo, že obsazení funkce ředitele GIBS plk. Mgr. Ing. Ivanem Bílkem bylo výsledkem politické dohody uvnitř tehdejší vládní koalice, popř. bylo kompenzací pro ODS za obsazení funkce policejního prezidia výběrovým řízením, organizovaným ministrem vnitra Radkem Johnem (VV). Jeho náměstek plk.Mgr.Dušan Brunclík působil již v IMV a IPČR a podle našich poznatků se podílel na některých podezřelých akcích těchto institucí. Do GIBS přešli prakticky bez výběru téměř všichni příslušníci bývalé IPČR včetně těch, jimž bylo „povýšení“ do řad IMV nebo IPČR usnadněno mateřskými útvary PČR kvůli různým nedostatkům v jejich práci.

Nejvýraznějším důkazem zneužitelnosti takto budované GIBS je „kauza Lessy“, kterou hodnotíme jako útok proti vnitřní bezpečnosti státu. Na základě vyhodnocení veřejných vystoupení významných představitelů tehdejší vládní koalice chováme vážné podezření, že bývalý ministr vnitra Jan Kubice vypuzením plk. Mgr. Petra Lessyho ze služebního poměru splnil politické zadání. GIBS mu jeho špinavou úlohu usnadnila tím, že nezákonně zahájila trestní stíhání postiženého. Nezákonnost řízení od samého počátku vyslovil rozsudkem Městský soud v Praze, ale před ním Obvodní soud pro Prahu 7 obsáhlým dokazováním a zprošťujícím rozsudkem prokázal obsahovou nedůvodnost trestního stíhání. Okolnost, zmíněná Městským soudem v Praze, že postup GIBS po sdělení obvinění nebyl zatížen procesními vadami, na protiprávnosti jejího jednání a zejména na rozhodnutí o zahájení akce nic nemění. Z časového průběhu událostí z 29.srpna 2012 vyplývá podezření, že ke koordinaci součinnosti mezi bývalým ministrem vnitra Janem Kubicem a GIBS došlo ještě před sdělením obvinění plk. Mgr.Petru Lessymu, tedy v době, kdy ministr vnitra o akci GIBS nesměl mít žádnou informaci. Ve výsledku byl ovšem zásahem poškozen i gen. Mgr. Martin Červíček, který byl exministrem vnitra Janem Kubicem jmenován policejním prezidentem nezákonně a z toho důvodu byl nakonec z funkce odvolán. Ani jeden z postižených policejních důstojníků si nezasloužil tento způsob zacházení.

Puč proti policejnímu prezidentovi plk. Mgr.Petru Lessymu byl ovšem především útokem na Policii ČR, jejíž příslušníci jím dostali informaci, že skutečně není lhostejné, na koho upřou při vyšetřování pozornost, a jak na jejich funkční zařazení a činnost nahlížejí předáci politických stran. To nás opravňuje k výše uvedenému tvrzení, že došlo k útoku na vnitřní bezpečnost státu, protože politiky ovladatelná policie ji nemůže dobře zajišťovat.

Jako následek puče proti policejnímu prezidentovi Mgr.Petru Lessymu vznikl stav policejněprezidentského dvojvládí, který vyvolal napětí uvnitř policejního sboru (rovněž útok na vnitřní bezpečnost státu) a zostudil Českou republiku před občany i mezinárodní veřejností. Na tomto místě považujeme za nutné vyslovit uznání oběma bývalým policejním prezidentům, tj. plk. Mgr. Petru Lessymu a gen. Mgr. Martinu Červíčkovi za to, že nadřadili zájem státu a PČR nad svůj osobní a ústupem z dobytých pozic umožnili ministrovi vnitra Milanu Chovancovi stabilizovat policii jmenováním nového policejního prezidenta plk. Mgr.Bc.Tomáše Tuhého, který kromě toho, že zřejmě vyhovuje kvalitativním požadavkům, kladeným na nositele této funkce, se nijak nezúčastnil sporů, souvisejících s policejněprezidentským dvojvládím.

Podle našeho laického názoru zahájením trestního stíhání policejního prezidenta plk. Mgr. Petra Lessyho a jeho následným propuštěním ze služebního poměru byla naplněna skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, ne-li dokonce sabotáže. Z jejího naplnění podezíráme zcela nepochybně bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho a možná i další politiky, kteří vůči němu sehráli roli loutkovodičů. Dále podezíráme vedoucí představitele GIBS, především plk. Mgr. Ing. Ivana Bílka, popř. některé z jeho podřízených. Podle našich představ k nasazení příslušníků GIBS a ke koordinaci součinnosti GIBS s exministrem vnitra Janem Kubicem nemohlo dojít bez jeho vědomí a souhlasu, neboť šlo o akci s mimořádnými důsledky. Připouštíme ovšem možnost, že se plk. Mgr.Ing.Ivan Bílek vyviní prokázáním, že k útoku na policejního prezidenta došlo za jeho zády, bez jeho zavinění. V takovém případě bychom ovšem kladli otázku, zda stačí na funkci ředitele GIBS, když se jím řízená organizace mohla bez jeho vědomí a souhlasu pustit do významné nezákonné akce.

V této souvislosti nás znepokojuje skutečnost, že vládu ČR nezneklidňuje vědomí, že v minulosti došlo k tak významnému zneužití moci úředních činitelů a tváří se, jako by se v podstatě nic nestalo, jako by protiprávní svržení policejního prezidenta bylo samozřejmým právem politiků. Nelíbí se nám, že vláda ČR nepožaduje, aby viníci tak významného zneužití státní moci byli voláni k odpovědnosti. Ministr vnitra Milan Chovanec se sice vyjádřil, že podobná věc se již nikdy nesmí opakovat, ale nevysvětlil, jak chce opakování předejít, když dokonaný skutek zůstane beztrestným. Související projevy nespokojenosti ministra vnitra a také ministryně spravedlnosti prof. JUDr. Heleny Válkové CSc. se stavem GIBS jsou bezzubé, protože ředitel GIBS nepodléhá jejich pravomoci.

Předseda vlády JUDr. Bohuslav Sobotka, který by měl být výkonným nástrojem nadřízenosti vlády vůči GIBS, odpověděl na interpelaci poslance Davida Kádnera (dř. VV, nyní Úsvit) „úhořovitým“ vyjádřením, z něhož jsme vyrozuměli, že se k zákroku proti řediteli GIBS nechystá a možná mu skandálnost účasti GIBS na puči proti policejnímu prezidentovi vůbec nedochází.

Spolek Šalamoun podal v této věci trestní oznámení již 25. září 2012, které později opakovaně aktualizoval, rozšiřoval na další osoby a stížnostmi u příslušných státních zastupitelství se domáhal jeho řádného prověření. Díky současnému znevýhodňujícímu vymezení trestním řádem postavení oznamovatele, který není trestným jednáním přímo poškozen, naše možnosti postupu proti „zametení pod koberec“ našeho oznámení jsou značně omezené. Přesto jsme využili všech možností, vyplývajících ze zákona o státním zastupitelství. Výsledek nás vede k domněnce, že pánové Jan Kubice, plk. Mgr.Ing.Ivan Bílek a další mají zajištěnu nedotknutelnost, která je účinnější než poslanecká imunita – neexistuje totiž žádný orgán, který by je mohl vydat k trestnímu stíhání. Nezastupitelnou roli v tom hraje Městské státní zastupitelství v Praze, o němž si obecně myslíme, že po zrušení „vrchního státního zametačství“ se sídlem na Pankráci v Praze 4 se nákaza „zametačstvím“ projevila naplno na náměstí 14. října v Praze 5, kde dříve ve skrytu za ochořením VSZ v Praze nebudila tak velkou pozornost.

Setkáváme se ovšem se selháními GIBS i v případech nepolitické, ryze kriminální povahy. Uplatňují se v nich praktiky, používané v minulosti IMV nebo IPČR, často stejnými lidmi, na které narážíme nyní u GIBS. Krátkost existence GIBS a omezenost našich poznatků, daná naší malou zpracovatelskou kapacitou, nám neumožňuje uvést velký počet příkladů.

Podotýkáme, že ve všech případech selhání GIBS má odpovědnost státní zastupitelství, které nevykonává dozor důsledně, popř. se ztotožňuje se zájmem GIBS na kriminalizaci jejích obětí za každou cenu. Státní zástupci se v tomto případě nechovají jako strážci zákonnosti trestního řízení, ale jako „lovci lebek“. GIBS se často zbavuje odpovědnosti právě odkazem na to, že jeho pokleslé jednání proběhlo pod schvalujícím dozorem státního zastupitelství. Sledování součinnosti obou úřadů často vzbuzuje dojem, že k jednotlivým případům uzavřely konkordát.

Dochází ke kriminalizaci policistů na základě nedostatečně a neobjektivně provedeného dokazování GIBS, které později vede buď k odložení nebo k zastavení trestního stíhání. Pokud se nedostatečně připravený případ přece jen dostane před soud, může skončit částečným nebo úplným zproštěním.

Příkladem je kriminalizace policisty por. Bc. J.K., zakončená pravomocným zprošťujícím rozsudkem ze dne 9. prosince 2013. Postižený byl GIBS obviněn, že při výkonu služby ostrahy policejních cel umožnil třem zadrženým vzájemný kontakt a komunikaci i na chodbě před celami. Měl tím spáchat 1) trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zákona a 2) trestný čin porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona. Zproštěn byl proto, že v řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán.

Zdá se, že řízení bylo vyvoláno účelově a GIBS je vedla na základě nevěrohodných svědeckých výpovědí, přičemž některým svědkům bylo patrně naznačeno, jaká výpověď se od nich očekává.

Trestní stíhání, vyvolané GIBS, je velmi hlubokým zásahem do života policisty a jeho rodiny. Dokumentuje to vyprávění postiženého policisty, jinak zřejmě nadějného mladého muže, absolventa Policejní akademie. O skutečnosti, že se jím zabývá GIBS se dověděl v červnu 2011, tedy zhruba 2 roky po údajné trestné činnosti, od lidí, kteří to slyšeli v hospodě (což svědčí o úniku informací z GIBS). V červenci 2011 byl zadržen bez vysvětlení, čeho se měl dopustit.

Přípis o sdělení obvinění mu byl předán až během eskorty. Strávil dva dny v cele předběžného zadržení. Po dobu pěti měsíců byl postaven mimo službu. Až 3. září 2012 bylo nařízeno hlavní líčení, které skončilo 9.prosince 2013 vynesením zprošťujícího rozsudku. Trestní řízení narušovalo život nevinného policisty po dobu dva a půl roku. O míře nepodloženosti obvinění svědčí skutečnost, že státní zástupce se vzdal práva na odvolání proti zprošťujícímu rozsudku.

Sám policista k tomu dodává (citujeme): „Skutečně jsem se jednání, které mi bylo kladeno za vinu, a jež považuji za vykonstruované, nedopustil. Všechny takto utržené zážitky mi sebraly jakýkoliv elán do další práce pro PČR, v současnosti se snažím změnit působiště a přejít do Prahy - kamkoliv, způsobilo mi to dosud trvající poruchy spánku, občasné splíny - deprese a zejména absolutní nechutenství komunikovat se státními zástupci, neboť tyto již nepovažuji za garanty zákonnosti a spravedlnosti, ale za odporné arogantní alibisty. Vyšetřování mě na svém začátku připravilo i o vztah s tehdejší přítelkyní Veronikou, neboť tuto ke mně někdo vyslýchal a poškodil mě v jejích očích. Postavení mimo službu mi přivodilo finanční potíže, kdy jsem musel chodit na brigády s Ukrajinci a cikány a kopat příkopy, abych donesl domů aspoň nějaké peníze. Také mohu IPČR - GIBS poděkovat za stopku při příležitostech dostat se například k vojenské rozvědce či BIS, neboť mé jméno a obličej byly opakovaně v médiích a tak jsem tzv. profláknutý a není o mě zájem.“

Upozorňujeme, že tento případ nemusí být zcela osamělý. V Severočeském kraji probíhá v současnosti několik procesů s policisty, z nichž některé působí dojmem, že jsou postaveny na stejně chatrném dokazování GIBS jako ten výše uvedený.

Zvláštní je příběh býv. okresního ředitele PČR v Liberci plk. JUDr. M.D., na jehož začátku ještě působila IPČR, ale stejní lidé, kteří nyní působí pod hlavičkou GIBS. Byl zadržen 9. února 2009 po 35 letech ničím nenarušované vzestupné kariéry, kdy si dokonce dělal naději na místo krajského ředitele PČR.

Prvostupňový rozsudek si vyslechl 4. října 2011, odvolací řízení proběhlo až 31.ledna 2013 a pokračování prvostupňového řízení je nařízeno na 23. dubna 2014. Dokazování proti němu stálo především na obsáhlých odposleších, jež nakonec byly soudy 1. a 2. stupně vyhodnoceny jako procesně nepoužitelné.

Některá obvinění byla zřejmě účelová: např. za zneužití pravomoci veřejného činitele bylo IPČR považováno použití služebního automobilu PČR k přepravě darovaného piva z pivovaru na oficiální družební setkání policistů ČR, SRN a Polska. Prvostupňovým rozsudkem byl policista odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a k zákazu činnosti v bezpečnostních sborech a státní správě na dobu deseti let. Kromě dlouhých časových odstupů mezi rozsudkem prvního stupně a odvolacím řízením, a dále pak mezi rozsudkem odvolacího soudu a pokračováním prvostupňového řízení patří k zvláštnostem procesu jeho rozdělení odvolacím soudem na dvě části: odvolací soud ukončil řízení ke třem žalovaným skutkům rozsudkem s uložením podmíněných trestů, tři další skutky vrátil soudu prvého stupně k novému projednání s velmi závažnými výhradami k provedenému dokazování. Bilance je taková, že ze sedmi bodů obžaloby jeden byl zamítnut již soudem 1. stupně, tři byly zakončeny podmíněnými tresty, tři čekají na nové rozhodnutí. Z původních šesti obžalovaných byli nakonec odsouzeni jen tři, kteří zůstávají obžalovanými také v obnoveném prvostupňovém řízení. Zmíněný policista je zatím odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s odkladem na tři roky a k zákazu činnosti ve státní správě a bezpečnostních sborech na pět let.

K významné zvláštnosti tohoto procesu patří používání služeb soukromé detektivní agentury, najaté IPČR ke sledování podezřelého, k dopravení zařízení pro prostorový odposlech do jeho kanceláře a k umožnění dehonestace zadrženého natočením jeho odvedení z budovy policejního ředitelství pro televizi Nova. V průběhu soudního řízení vzniklo i podezření na zmanipulování některých odposlechů. GIBS se přihlásila k „dědictví po IPČR“ tím, že v r. 2013 vyvíjela nátlak na soukromého detektiva, aby jako svědek před soudem nevypovídal o nestandarních postupech IPČR při trestním řízení proti obžalovanému policistovi.

Nekomentujeme zde důvodnost obvinění, která IPČR vznesla proti obviněnému, pouze se domníváme, že výsledně zmíněná bilance současného stavu řízení, jež viditelně trvá již 5 let a není dosud uzavřeno, a také používání soukromé detektivní agentury, nedávají dobré vysvědčení úrovni přípravného řízení.

Známe také případy neochoty GIBS (popř. před ní IPČR) vyšetřovat podezření na trestnou činnost policistů a zastíráním závažnosti jejich poklesků. Především IPČR odmítala vyšetřovat podněty proti PČR, která apriorně považovala za nedůvodná oznámení pro podezření na zneužití pravomoci veřejného činitele politiky. PČR oznámení odkládala, aniž by provedla základní procesní úkony k jejich prověření, a IPČR tento přístup považovala za samozřejmý. Týká se to např. podezření, že býv. nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová při štvavé kampani proti exministrovi Pavlu Němcovi v souvislosti s tzv. „kauzou katarského prince“ jednala v zájmu jisté kapitálové skupiny, s kterou byla propojena. Podobný přístup IPČR jsme zaznamenali ve vztahu k nečinnosti PČR při prověřování podezření proti aktivním činitelům tzv. „kauzy Čunek“. Dodáváme, že později se přístup PČR poněkud změnil: např. protikorupční policie aspoň vyslýchala exministryni JUDr. Danielu Kovářovou kvůli podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, i když ji nakonec neobvinila (ve věci byli odsouzeni úředníci ministerstva, kteří paní exministryni připravili texty jejích rozhodnutí).

Zcela bez politických souvislostí byla nečinnost tehdejší IPČR v dalším případě, která již ale plynule přešla v nečinnost GIBS. V dané věci jsme dne 11.ledna 2011 podali trestní oznámení proti vrchnímu komisaři SKPV PČR, který zmanipulováním protokolu o ohledání místa činu a křivým svědectvím před soudem umožnil odsouzení mladého Roma k trestu odnětí svobody na sedm let. Obžalovaného nařkla 14letá dívka, že ji vlákal do sklepa, kde ji násilím nutil k orálnímu sexu. Při tom jí měl vytrhnout chomáč vlasů. Z protokolu o ohledání místa činu bylo zřejmé, že se skutek nemohl stát na daném místě a v udaném čase, což m.j. dokazuje i skutečnost, že policie nenasadila služebního psa „pro zjevnou neúčelnost“. V protokolu se m.j. uvádí, že dveře jsou zarostlé starými pavučinami, podlaha sklepa je pokryta vrstvou prachu, v které nejsou viditelné žádné stopy, a nebyly nalezeny žádné biologické, trasologické ani daktyloskopické stopy, které by prozrazovaly, že se oznámený děj skutečně odehrál. Vrchní komisař doplnil o několik měsíců později „od zeleného stolu“ protokol o dodatek, v němž nepravdivě uvedl, že podlaha ve sklepě je z hrubého betonu, na němž nemusí být stopy v prachu na podlaze viditelné. V tomto smyslu pak také vypovídal před soudem a soud tím utvrdil ve víře v pravdivost nařčení. Sklep jsme navštívili dvakrát, takže víme, že je v něm hladká podlaha, na které jsou stopy viditelné.

Policista nepochybně účelově lhal již při doplnění protokolu o dodatek, pak znova při výpovědi před soudem.

Dodáváme, že křivopřísežnice uvedla, že ve sklepě byla skříň, stoly a židle, které ale policie při ohledání místa činu nezaznamenala a ani my jsme je pak nenašli. Tzv. poškozená zjevně ve sklepě vůbec nebyla.

Oznámení proti policistovi jsme již po ustavení GIBS osobně projednali s ředitelem GIBS plk. Mgr.Ing.Ivanem Bílkem a jeho náměstkem plk. Mgr. Dušanem Brunclíkem v pracovně ředitele. Při jednání se aktivně projevoval zejména náměstek plk. Mgr. Dušan Brunclík, který nehorázné jednání policisty ocenil jako maximálně přestupek, který byl již tehdy promlčen. Jeho stíhání jsme nedosáhli. Podle našeho názoru křivá výpověď před soudem policisty-úřední osoby je mnohem závažnějším proviněním než křivá výpověď běžného občana, v každém případě jde o trestný čin.

Dalším příkladem tolerance GIBS k nepřístojnostem příslušníků bezpečnostních sborů je její postoj k politováníhodné události na vrátnici Věznice Vinařice, ke které došlo dne 7. ledna 2013. Příslušníci Vězeňské služby svlékli do naha dlouholetého strážníka Městské policie Praha a jeho manželku, kteří přišli na bezdohledovou návštěvu syna, vzorného vězně. Nebyla to jejich první návštěva, nikdy s nimi nebyly potíže. Postup VS přezkoumal Veřejný ochránce práv, který jej shledal nezákonným. Nakonec se za něj omluvil dne 4. dubna 2014 generální ředitel Vězeňské služby ČR gen. Mgr. Petr Dohnal v posledních minutách svého působení ve funkci.

Jeho pozdní omluvě ale předcházelo vyjednávání s vedením Vězeňské služby ČR, během něhož všechny stupně řízení hájily právo na ponižování návštěvníků. Až 14. května 2013 jsme proto podali u GIBS trestní oznámení, které jsme směřovali nejen proti přímým pachatelům ponižování návštěvníků věznice, ale zejména proti velitelům a pracovníkům kontroly, kteří je zaštiťovali. K našemu oznámení se připojili poškození manželé. GIBS nepotvrdila přijetí našeho oznámení a až 11. prosince 2013 nám oznámila, že je jako bezdůvodné uložila ad acta. Podle stanoviska Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 7. února 2014 GIBS tímto postupem pochybila, protože jednání příslušníků ostrahy mělo povahu kázeňského provinění a GIBS měla postoupit poznatky vedení věznice k využití v kázeňském řízení. VSZ potvrdilo také oprávněnost našich výhrad k přístupu důstojníků VS. Kázeňská provinění byla mezitím promlčena.
GIBS ale pracovala s nesprávnými skutkovými zjištěními, čímž příslušníky VS zvýhodnila. Proto podcenila společenskou škodlivost chování ostrahy věznice. Jednáním nadřízených důstojníků VS se vůbec nezabývala. Trváme proto na důvodnosti trestního stíhání námi označených osob. Ale díky postoji VSZ již nikdo neuvede GIBS znova do pohybu. Vše končí vzkazem „vyšetřování skončilo omluvou, zapomeňte“, kterému mohou příslušníci Vězeňské služby ČR právem rozumět tak, že beztrestnost ponižování slušných lidí mají zaručenu solidaritou svých nadřízených, GIBS a státního zastupitelství.

Dalším důvodem naší nespokojenosti s činností GIBS je její přístup k trestnímu oznámení ze dne 10. června 2013 kvůli třem skutkům v působnosti odboru zdravotní služby GŘ VS ČR. Šlo v nich primárně o poškození zdraví odsouzených, popř. o škodlivý zásah ředitelky odboru do léčebného procesu a o poskytnutí nepravdivé zprávy soudu o úrovni zdravotní péče, poskytované vážně nemocnému žadateli o přerušení výkonu trestu za účelem vyléčení v lepších podmínkách. GIBS s námi nenavázala v této věci komunikaci, ač naše oznámení bezpodmínečně vyžadovalo ústní doplnění do protokolu. Až 26.února 2014 nás opět vyrozuměla o uložení věci ad acta. Díky její liknavosti valná část oznámení mezitím pozbyla aktuálnost. Jeho těžiště spočívalo ve výtkách proti snaze odboru zdravotní péče GŘ VS ČR o zastření selhání lékařské služby, o jeho neochotě pochybení prověřit a případně potrestat, v jednom případě proti přímému škodlivému zásahu do léčebného procesu ředitelkou odboru. Ředitelka odboru byla mezitím propuštěna pro nedostatky v práci, těžce poškozená odsouzená se uzdravila bez následků a od věznice dostala vysoké finanční odškodnění, ředitelkou poškozená pacientka se v současné době léči v civilním zařízení.

Nevyřešený zůstává pouze případ nepravdivé zprávy soudu.

Lhostejný přístup GIBS k podezřením proti zdravotní službě Vězeňské služby ČR považujeme za skandální. Je obecně známo, že kvalita poskytované lékařské péče ve věznicích není dobrá. Odsouzení jsou v podstatě vydáni lékařům na milost a nemilost, protože si ve skutečnosti nemají kam stěžovat (orgány, jež by měly stížnost prověřit, ji obvykle „zatlučou“) a nemohou se bránit proti ohrožení svého zdraví. Ničení zdraví odsouzených není ale smyslem ukládání trestu odnětí svobody. Pochybení na tomto úseku činnosti VS ČR je proto třeba považovat za velmi významná a nedbalostní zavinění nelze promíjet.

Naše poznatky odpovídají výhradám, které proti GIBS dlouhodobě a systematicky vznáší Liga lidských práv. Lišíme se v pohledu na činnost GIBS od ní jen v tom, že si uvědomujeme nedělitelnost viny mezi GIBS a státní zastupitelství: GIBS si vede špatně při vyšetřování nebo nevyšetřuje, státní zastupitelství to z nedbalosti nebo úmyslněn nevidí a toleruje.

Přesto existují systémová a speciální opatření, jež by měla zajistit zkvalitnění činnosti GIBS. Patří k nim přehodnocení postavení GIBS v soustavě státních orgánů. V současné době je praktickým nadřízeným ředitele GIBSu pouze bůh, pokud ovšem na něj pan ředitel věří a je ochoten dbát jeho mínění. Navrhujeme řešení podřízením ředitele GIBS prezidentovi republiky. Dále je nezbytné přerušení personálních pout mezi GIBS na straně jedné a bývalé IPČR a PČR na straně druhé. Považujeme za nezbytné nahradit bývalé policisty a příslušníky IMV či IPČT v čele GIBS apolitickými osobnostmi, které ve své kariéře neprošly bezpečnostními sbory. Naléháme rovněž na soustavné prověřování stížností policistů na účelovou kriminalizaci a na odstranění příslušníků GIBS, kteří se prokazatelně podíleli na poškozování policistů.

Jako krátkodobé speciální opatření doporučujeme prošetření podílu GIBS na puči proti policejnímu prezidentovi Mgr.Petru Lessymu a vyvození osobní odpovědnosti za nařízení nezákonného trestního stíhání.

Za Šalamoun – Spolek na podporu nezávislé justice v ČR:

John Bok
předseda spolku Šalamoun

Na vědomí :

Vážený pán
Ing. Bohuslav Sobotka
předseda vlády ČR
Úřad vlády ČR
nábř.Ed.Beneše 4
118 01 Praha 1

Vážená paní
prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Ministerstvo spravedlnosti
Vyšehradská 16
120 00 Praha 2

Vážený pán
Milan Chovanec
Ministerstvo vnitra
Nad štolou 3
P.O.Box 21/KM
170 34 Praha 7 – Letná