Ale buďme rádi i za to málo! Vždyť dostává-li se na přetřes konečně problematická inkluze se svými neblahými důsledky a slibují-li některé strany její zrušení, jsou to sliby nadějné a jdoucí správným směrem. Nicméně říznout do samotné podstaty problémů našeho vzdělávání (jehož je inkluze důsledkem, ne příčinou) se neodvažuje nikdo. Nikdo se neodváží říci, že vzdělávání bez řádu, utříděnosti a systému nemůže dopadnout jinak než postupným a trvalým poklesem své úrovně, že dnešní bezbřehá liberálnost ovládající atmosféru našich škol (neplést se svobodou přístupu ke znalostem!) musí v důsledku metamorfovat v erozi disciplíny a sebekázně, které ke vzdělávání patří. Aby nebyli politikové obviňováni z „levicových“ tužeb po silném státu (a o roli státu ve vzdělávání by měla debata být vedena už konečně velmi vážně), připustili v prospěch neziskových a nevládních organizací stav, ve kterém stát sice do systému vzdělávání „nalévá“ ohromné finanční prostředky, ale pravomoci kontrolovat, jak s nimi bude nakládáno, se postupně vzdává. Předvolební debaty tak ukazují, že politické strany nemají silné osobnosti s jasným názorem a nemají zřejmě připravené ani týmy, se kterými by byly připraveny zkusit (zda to ovšem vůbec ještě jde) něco s českým vzděláváním udělat.

A tak se předmětem debaty o budoucnosti českého školství stala debata o finančním odměňování učitelů (svým způsobem pochopitelná, protože i učitelé jsou voliči). Expert hnutí ANO, bývalý ministr školství Plaga, se slovy „potřebujeme nové učitele“ slibuje absolventům pedagogických fakult nástupní plat ve výši 50 000 korun. Koalice Spolu se drží svých 130 % průměrné hrubé mzdy učitelům (ač tento slib za čtyři roky nesplnila), podobně o odměňování mluví i další. Jsou však „peníze“ to jediné, co dnes z učitelského povolání činí nezajímavou práci? A není dokonce ministerstvem školství deklarovaný nedostatek učitelů důsledkem celkové kondice našeho vzdělávacího systému spíše než nízkých mezd?

Rozpočet ministerstva školství pro rok 2025 činí 291 miliard korun, což je o 22 miliard více než v roce 2024. Ono navýšení rozpočtových prostředků bylo zdůvodněno splněním slibu vládní koalice daného učitelům, že jejich plat dosáhne úrovně 130 % průměrné mzdy v naší zemi. Dopadlo to tak, že ministr školství Bek sám přiznal, že „tento slib byl nereálný“. Že z toho je řada učitelů rozladěných, to pravda může být, ale pokud můžeme věřit ministerským zdrojům, sami učitelé považují za příčiny své nespokojenosti – snad více než odměnu za práci – následující problémy (v tomto pořadí):

-          Zhoršení atmosféry ve třídách;
-          Zvýšení agresivity a násilí ve školách;
-          Nedostatek podpory učitelů od rodičů žáků a studentů (často hraničící s agresivitou rodičů vůči učitelům);
-          Nedostatek průběžného vzdělávání učitelů (zejména v předmětech jako je matematika, fyzika, chemie a přírodopis);
-          Nedostatek veřejného uznání a tomu odpovídající nedostatečné mzdové ohodnocení.