„Já jsem věděl, že se ve Vídni profesorem tak hned nestanu; šlo by tedy o to, jít snad do Černovic na univerzitu, nebo do Německa,“ vzpomínal T. G. Masaryk v Hovorech s TGM. „Ale v té době,“ pokračoval ve vyprávění Karlu Čapkovi, „se zřizovala česká universita v Praze, dostal jsem pozvání, abych šel do Prahy. Nu, šel jsem. Rád? Jaksi nerad. Měl jsem jisté obavy ze své češtiny a bál jsem se tehdejších českých poměrů literárních a filosofických.“  

Tolik Masaryk ke své akademické dráze. Ale co kdyby opravdu šel „do Černovic na univerzitu“? Tedy, jak se tenkrát říkalo, do „malé Vídně“, „evropské Alexandrie“ či „Jeruzaléma nad řekou Prut“? Černovice, od roku 1775 součást habsburské monarchie a mezi světovými válkami Rumunska, leží dnes na západní Ukrajině. Ovšem TGM by tehdy šel přednášet na Univerzitu Františka Josefa, kde se posléze stal profesorem například i známý ekonom Joseph Schumpeter.  

Tamní univerzita nyní sídlí v budově, jež je architektonickým symbolem Černovic – v někdejší Rezidenci bukovinského řeckokatolického biskupa, veliké jako polovina Versailles, postavené dle návrhu českého architekta Josefa Hlávky. (Jenž za tento návrh obdržel druhou cenu na Světové výstavě v Paříži v roce 1867.) Hlávku jakožto architekta ve městě připomíná i chrám arménsko-katolické církve.  

Dnes, dokud tam nehoří, Ukrajina pro většinu Čechů neexistuje, přestože často žijí v domech postavených ukrajinskými gastarbeitery nebo se nechávají obsluhovat ukrajinskými prodavačkami.  

„Pokud se Rusku podaří zabránit ukrajinskému vstupu do Evropy, bude z něj zase impérium, které vládne za pomoci útlaku. A nevyhnutelně se tak stane hrozbou pro své sousedy,“ prohlásil v roce 2004 v jednom rozhovoru známý americký politolog polského původu a poradce amerických prezidentů Zbigniew Brzezinski. Neříkal tehdy nic nového, sám se v tomto duchu vyjadřoval od počátku devadesátých let. Čechy to po celou tu dobu příliš nezajímalo. Na to, že je to zajímat mělo, přicházejí, až když začíná být pozdě.