Podle platné ústavy tvoří prezident součást výkonné moci a za jeho akty, vyžadující kontrasignaci premiéra nebo člena vlády, zodpovídá vláda.
Pravomocí bez kontrasignace nebo bez nutného spolusouhlasu jiné instituce nemá český prezident mnoho, i ta tolik diskutovaná státní vyznamenání musel spolupodepsat premiér Sobotka.
Ústava prezidenta sice nepojímá jako nějakého ve všem poslušného vládního úředníka, prezident má jistou autonomii, nicméně ústava rozhodně nepočítá s tím, že by hlava státu provozovala výrazně samostatnou politiku, ani domácí, ani zahraniční. Prezident je dle ústavního textu spíše reprezentantem a pak též vyvažovatelem, korektivem v systému mocenské rovnováhy mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Pro takto pojatou instituci se přímá volba moc nehodí, ostatně, nikoho by ani nenapadlo požadovat přímou volbu předsedy Ústavního soudu, byť český prezidentský úřad k němu má mnohem blíže než ke stejně pojmenovanému, ale zcela jinak vymezenému úřadu prezidenta amerického. Voliči však, i pod vlivem volební kampaně, při přímé volbě snadno podlehnou iluzi, že jsme se najednou ocitli v Americe.
Zavedení přímé volby bez posílení prezidentovy politické odpovědnosti tudíž nutno označit za neprozíravý krok. Extrémní formu odpovědnosti představuje možnost sesazení z funkce před vypršením mandátu. Ale českého prezidenta lze v současnosti zbavit úřadu pouze tehdy, pokud se dopustí velezrady nebo hrubého porušení ústavy, přičemž velezradou se míní „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“.
V takových případech může Senát podat ústavní žalobu k Ústavnímu soudu, ovšem musí s ní souhlasit tři pětiny přítomných senátorů a pak také tři pětiny všech poslanců v Poslanecké sněmovně. V konečném důsledku ale rozhoduje Ústavní soud.
Je-li však prezident volen přímo, měla by existovat i nějaká možnost, jak ho pohnat k zodpovědnosti přímo před voliče dříve než v dalších volbách. Tím se sice již dlouho ohání Tomio Okamura, nicméně nemá to ze své hlavy – například v USA, nikoliv sice na centrální úrovni, ale v řadě států americké unie, voliči disponují možností odvolat různé lokální volené funkcionáře, ba dokonce přímo voleného guvernéra.
Pokud jde o guvernéra, tedy de facto prezidenta daného státu, úspěšné odvolání proběhlo zatím pouze dvakrát: v roce 1921 v Severní Dakotě a v roce 2003 v Kalifornii. Avšak podobná možnost, rozhodně nikoliv nějak snadno iniciovatelná, by mohla mít na držitele českého prezidentského úřadu pozitivní psychologický efekt – přece jen, dával by si asi větší pozor na to, co říká a co dělá.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
