Shromáždění skandovalo a projevovalo nevoli, pouze když hovořili Zemanovi předřečníci a prezident sám. U zahraničních prezidentů se samo ztišilo, a nepochybně by tak učinilo, i kdyby ho k tomu Miloš Zeman nevyzval. Stačilo pak, aby prezident Komorowski pronesl slova „Solidarność“ a Havel a lidé projevovali nadšený souhlas.

Při zmínce polského prezidenta o tom, že jsou stále země, které bojují za svou svobodu, dav okamžitě pochopil, co má polská hlava státu na mysli, a začal skandovat: „Ukrajina, Ukrajina.“ Když pak Bronisław Komorowski jmenovitě Ukrajinu, Gruzii a Moldávii zmínil, shromáždění se obrátilo k českému prezidentovi skandováním: „Zemane, poslouchej.“

Z toho je jednoznačně patrné, co tvoří základ sporu mezi prezidentem Zemanem a jeho odpůrci s červenými kartami. Nejde primárně o vulgarismy, ale o samou podstatu domácí i zahraniční politiky. O Zemanovo podlézání čínským komunistům i Putinovi.