Dozvídáme se o stálém zvyšování cen základních životních potřeb, energií, nájmů a našinci začíná jít z těchto zpráv hlava kolem. Netýká se to jen malé části naší smetánky, pro kterou dnes tisícová položka neznamená téměř žádný peníz. Je tato každodenní masáž cílenou přípravou,organizovanou vládou a ekonomickou lobby podporovanou parlamentem, na zhoršování podmínek života v naší vlasti? Kam se řítíme při současné výši státního dluhu a využívání  spotřebitelských půjček dosahujících výše 1,5 bilionu Kč. Není tento fenomen řízen pravidly konzumní společnosti, navíc podporováný touhou těch chudších se alespoň vzdáleně přiblížit těm, pro které je pobyt v Karibiku s vlastní jachtou či domem na Floridě věcí běžnou, prostě těm, kteří se dnes považují za VIP?

A tak se místo objektivních skutečností dočítá člověk o tom kdo s kým, kde a jak, a krátké informace o tom co se nám zase zdraží, kde končí některý s nemnohých tuzemských podniků, které ještě patřily státu či českým subjektům a nádavkem k tomu jak si všichni musíme utáhnout opasky, což je nám průběžně doporučováno už od počátku devadesátých let. Efekt se však jaksi nedostavuje. Jen bohatí bohatnou a chudí, pokud je to vůbec ještě možné, chudnou. Vláda to považuje za standardní situaci a stále přitvrzuje.