Obyčejný občan je frustrován nejen rozdílnými stanovisky medií a politiků, ale také provokatérů a v poslední době aktivně se projevujících rezidentů cizích rozvědek a neméně příznivců toho či onoho státního či imperiálního uspořádání světa. Používají se tendenční obrazy imperialistů, interventů, okupantů, ale také Banderovců, fašistů, nacistů a zaprodanců západu či východu. Společnost se polarizuje a tak nelze až na malé výjimky hledat zástupce té či oné filozofie v levém či pravém vidění světa.

Také díky Parlamentním listům se podle zásad demokracie a svobody tisku vyjadřují k jednotlivým článkům občané, ukrývající se za anonymitu ve vyjadřování vlastních názorů. A tady se dostáváme do sféry vyjadřovacích extrémů vedoucích až na malé výjimky k projevům negativních emocí. Šiřitelé těchto většinou arogantních a nenávistných poznámek jsou podporováni také autory článků, kteří uplatňují na stávající dění protichůdné názory. Jejich, často autentičtí autoři jsou nevybíravě uráženi a dehonestováni, zatímco fabulátoři, kteří v tichu pracovny smolí své statistické údaje často neověřitelné, avšak imponující jisté skupině čtenářů, jsou nekriticky chváleni až oslavováni. Urážejí se zde politici, umělci, význačné osobnosti naší inteligence jen pro své názory. Nic na světě není ani bílé, ani černé a tak úzký úhel vidění daný sociální či společenskou příslušostí pisatelů nedává ani tu nejmenší šanci prosté lidské toleranci. Kolik je v těch slovech a větách nenávisti, a předpojatosti a to i v případech verbálních veletočů lidí, kteří dění na Ukrajině znají jen z vyprávění, či z ne zcela objektivních medií.