Ze sedmadvaceti dolnolužických škol, na kterých se dolnolužická srbština vyučuje, by tak fakticky zbyla pouze jediná. To se samozřejmě Srbům v Dolní Lužici nelíbí, a tak přišli s peticí. V ní poukazují na fakt, že s navrhovaným počtem 12 dětí ve skupině a výuce pro tři ročníky najednou by už výuka v Dolní Lužici ani nemohla fungovat. Srbům v Braniborsku se rovněž nelíbí ani krácení počtu hodin s lužickosrbskou výukou, což výrazně snižuje nabízenou kvalitu výuky.
V petici, kterou předložilo Jazykovědné centrum WITAJ v Chotěbuzi, rovněž aktivisté upozorňují na citát z braniborské ústavy, čl. 25. "Lužičtí Srbové mají právo na zachování a podporu lužickosrbského jazyka a kultury ve veřejném životě a poskytování mateřštiny ve školách a školkách." Zároveň připomínají i §5 Braniborského školského zákona o tom, že žáci a žákyně na lužickosrbském sídelním území mají právo se učit lužickou srbštinu a lužickosrbsky se učit v určených předmětech.
V Česku se petice chopila organizace Společnost přátel Lužice, která se o Lužické Srby dlouhodobě zajímá. Její členové posbírali několik desítek podpisů do petičních archů, které minulý týden předali zástupcům Domowiny. Několik podpisových archů bude Srbům do Lužice dovezeno ještě v příštím týdnu. Petici podepsal například i sociálnědemokratický senátor a historik Jaromír Jermář. Podle nejnovějších údajů SPL tvoří české podpisy kolem deseti procent všech nasbíraných podpisů.
Psali jsme:
_635913749811597430.jpg&id=110604)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
