Internetem občas plují opravdu podivné latimérie, člověk žasne. Článek Zbyňka Hutara, publikovaný na Parlamentních listech pod názvem Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám (k přečtení zde), se pokouší o snad dobře míněné „rady“ jak zvýšit počet dětí v české společnosti. Autor navrhuje využít v mnoha zemích zvažovaného konceptu základního či nepodmíněného příjmu. Při čtení článku velmi brzy zjistíme, že nejde o žádný libertarianismus, ale o „chovné“ návrhy, které mají zvýšit počet dětí tím, že matkám vnutí úlohu „nosnic“. V Hutarově pojetí by základní příjem obdržely pouze matky, protože muže (a patrně i sebe) vidí autor jako trubce, které by peníze zadarmo demoralizovaly. U matek by podle jeho návrhu nerozhodoval rodinný stav, ba dokonce by se výše těchto měsíčních plateb, dávek či příspěvků odvíjela směrem nahoru v závislosti na dosavadních příjmech ženy. Autor tedy navrhuje zvýhodňování dobře vydělávajících matek na úkor těch chudších, to je přinejmenším nezvyklé.
Hutar argumentuje tím, že ženy dnes často odkládají své mateřství do doby, než si splní své sny ohledně vybudování kariéry. Podle něj se však stává, že některé ženy si v okamžiku plného rozvinutí kariéry již životního partnera nenajdou a zůstanou tak bezdětné, jiné se prý bojí rodit, protože si nejsou jisté tím, že se jejich partnerský vztah nerozpadne a obávají se, že pak zůstanou bez prostředků. Pokud se krátké manželství samozřejmě již rozpadlo, je s plánováním (dalších) dětí také konec. Zbyněk Hutar zároveň poukazuje na to, že techniky asistované reprodukce respektive umělého oplodnění pokročily a že už se nemusí „tupě“ ženám doporučovat, že optimální reprodukční věk je do 25 let věku. Žena se tak prý podle autora nejdřív může seberealizovat v práci a pak si bez ohledu na partnerství splnit třeba ve čtyřiceti svůj sen o dítěti, jsouc do patnácti let věku dětí „přizabezpečena“ navrhovanými Hutarovými dávkami základního příjmu.
Při čtení Hutarova článku mě napadlo, že mnohé trendy, které popisuje, jsem zažila na vlastní kůži. Dítě jsem měla ve čtyřiceti letech a zůstala jsem s ním doma tři roky. Přivýdělek jsem si ovšem musela obstarat sama a od státu jsem neviděla ani korunu, protože můj předchozí příjem ze mě podporovanou sociální skupinu neudělal. Podotýkám, že jsem nebyla a nejsem žádná matka samoživitelka, mám normálně fungující rodinu a partnera, který je otcem mé dcery. Jde o plně funkční vztah. Každopádně ovšem platí, že mít dnes dítě je opravdu finančně náročné. Stojí to ovšem za to, neměnila bych.
Dnes vidím kolem sebe, že mnoho žen zůstává po porodu doma jen nezbytně krátkou dobu, pak hned zamíří cvalem do práce a své ženské povinnosti přehodí na muže, z nichž se pak stávají vychovatelé na rodičovské dovolené. Vše se nějak otáčí o 180 stupňů. Nevím, jestli je to úplně dobře, nicméně časy patriarchátu a žen u plotny, po nichž teskní ve svém ohlasu na Hutarův článek Jiří Vyhnalík, (k přečtení zde) se už nevrátí.
Kamila Vorderwinklerová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
