Jeho touha po moci a prognostické vizionářství, kterým byl známý od mládí, ho může inspirovat ke zcela nečekaným krokům. V mocenských hrách byl vždy mnohem talentovanější než Václav Klaus a nikdy se v boji o moc, jak ukázaly i prezidentské volby, neštítil použít jakýchkoliv prostředků. Na černou práci měl už i jako předseda vlády lidi, aby se pak od jejich činů, viz kauza Olovo a v nedávné době inzerát v Blesku, mohl snadno distancovat. Zatímco on si vždy všchno, co učinili jeho protivníci, pamatoval, u deseti milionů dolních lidí, jak sám hovoří o českém národě, předpokládal, že na všechno zapomenou.
Je tedy evidentně elitář a jeho lidovost je do značné míry hraná: je dost empatický na to, aby vycítil, co většina chce slyšet a když se mu to vyčte, vždy se na něco, čemu ti, co se o politiku nezajímají hlouběji, snadno uvěří. Používá naučenou výmluvnost vemlouvavého podučitele, který si však starou rétorickou figurou plnou urážek dovede vždy pro sebe vydobýt na začátku výhodnější startovací pozici, a to ještě jazykem hostinců čtvrté cenové skupiny, aby získal sympatie většiny.
Svou sílu si testuje od prvních minut po zvolení, nejprve u médií: napadl Mladou frontu Dnes a reportéra České televize a pak místo, aby se u současných představitelů státu ohlásil a požádal o přijetí, kromě Václava Klause všichni pokorně chodili za ním. Toho si všimla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, která v sobotní Mladé frontě Dnes, řekla: "Miloši Zemanovi se nesmí uvolnit milimetr prostoru, jinak se tam natlačí."
Už jeden z prvních kroků, který ho čeká: letos musí obměnit osm z patnácti ústavních soudců, je jeden z nejzávažnějších. Ústavní soud je totiž jediná instituce, která může jeho choutky po větší koncentraci moci v jeho rukách a ohýbání ústavy zavčas zbrzdit. Jde o to jestli genius loci tohoto soudu, v jehož prvním senátu seděli tak ctihodní pánové jako byli Zdeněk Kessler, Vladimír Čermák, Vladimír Klokočka, Vojtěch Cepl či paní Iva Brožová a v jehož tradici pokračuje i Ústavní soud pod vedením Pavla Rychetského, zvítězí, nebo jestli se podvolí Miloši Zemanovi. Z toho, jaké právníky si pozval na svou VIP oslavu, kam míří pan Sváček a paní Vesecká, lze usuzovat, že nefandí zrovna silným obhájcům nezávislé justice.
Obavy z extenzivního výkladu ústavy v České republice vyplývají nejspíš z toho, že my za právem nevidíme jeho důležitou schopnost vytvářet ve společnosti jistotu, stabilitu, předvídatelnost a ochranu před arbitrálním zneužitím moci. To je původní antropologický smysl práva, jak říká profesor filozofie práva Jiří Přibáň. Zákony máme proto, abychom se vzájemně nepovraždili a aby mocní si nemohli dělat cokoliv je napadne. Toto povědomí o funkci práva je v Česku velmi mizivé a naopak právo se chápe jako příležitost k vyjednání si výhodnějších podmínek. Klausova amnestie je toho klasickou ukázkou: skrze právo chce prezident získat výhody a je ochoten proto s právem udělat cokoliv. To je vemi nebezpečná tradice.
Pokud na ni Miloš Zeman naváže, můžeme se dočkat čehokoliv, zvláště bude-li mít na své straně nejen Ústavní soud, ale i levicovou Sněmovnu i Senát. Pak totiž může měnit i ústavu. To by mu umožnilo učinit kroky s nedozírnými následky, jako je třeba zrušení státní podpory politických stran, čímž by stát ušetřil ročně půl miliardy korun, o čemž prý kdysi hovořil.
To by byl první krok ke zrušení demokracie v České republice, kterému by však většina národa bohužel asi velmi hlasitě tleskala. Pak by už ale nešlo o poloprezidentský systém, o kterém někteří politologoé spekulují, ale o prezidentský systém. Ohrožena by už nebyla jen sociální demokracie, jak tomu je dnes, ale většina dolních deseti milionů českých a moravských občanů. Jak známo vyslanci andělů vědí, že písmena mluví! Měli bychom jim proto bedlivě naslouchat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
