Vzpomínám, jak kordon policistů vtrhl do několika bytů poslanců ODS a veřejně je odvedl spoutané do vazby, kde strávili asi měsíc (kauza Tluchoř). Pak prezident Zeman veřejně podpořil vyšetřovatele Ištvana v jeho činnosti. V té době policie vzala do vazby poslance Ratha, zadrženého se sedmi miliony korun v krabici od vína.

Po pěti letech se situace nezlepšila. Ministr spravedlnosti se omluvil poslancům ODS, ale poslanec na svobodě Rath úkoluje soudy, aby rozhodly v jeho prospěch. Aby nedocházelo k trestným činům státu, žádná podstatná úprava právních předpisů se neuskutečnila.

Policejní útvar se rozhodl, že jednání dvou poslanců a některých občanů může být kvalifikováno jako trestný čin. V právním státě otázku viny nebo protiprávního jednání řeší výhradně soud. Policejní útvar se rozhodne, že se obrátí na poslance, aby policie mohla pokračovat v šetření. Existenci soudů policie nerespektuje. Na každé takové jednání policie má dohlížet státní zástupce. Státní zástupce dovolil, aby byla požádána sněmovna k "vydání poslanců a občanů" k šetření trestného činu. Zveřejněním této skutečnosti mohlo dojít ke zmaření dosavadní práce policie. Současně se stát může dopouštět trestného činu pomluvy. Justice se chová jako mafiánská organizace. Bez schválení soudem šetří jakési "trestné činy", které mohou být trestné, ale také nemusí. Státní zástupci a policejní prezident (nadřízení policejnímu orgánu) nerespektují hierarchii zákona.

ODS, která ve volbách získala druhý nejvyšší počet hlasů, se nehlásí k tomu, aby vůli voličů vyplnila. Pochybná obvinění jsou pro ODS důležitější, než vůle voličů. Raději se spolčuje s jinými stranami místo toho, aby se pokusila udělat ze současné republiky právní stát. S prací justice jsou spokojené i jiné strany, litera Ústavy a principy demokratického státu jim nic neříká. ODS by si měla uvědomit, že její bývalý předseda a prezident řešil špatný stav v justici tím nejhorším způsobem. Osvobodil podezřelé a odebral možnost obrany poškozeným.

Soudy by se měly vrátit k tomu, co činily tisíciletí. Základním kriteriem každého rozsudku je jeho spravedlnost.