Kromě soudu rozhodují o povinnostech a právech občanů také úředníci. Za totality měli tito úředníci mimořádné pravomoci. Nejenom signatáři Charty, ale i většina občanů se obávala příslušníků tajné policie. Nikdo nevěděl, kdo se této policii zavázal ke spolupráci. Všichni soudci byli vyškolení na vysokých právnických školách, které šířily svou "právní vědu". "Závazný právní názor" byl tím nejdůležitějším parametrem soudního výroku. I naši současní zákonodárci se tímto parametrem stále zabývají.

Jestliže nějaký soud vynese své rozhodnutí, pak je toto rozhodnutí pravomocné. V jednostupňovém soudnictví je to samozřejmé a nezpochybnitelné. Dvoustupňové soudnictví bylo přijaté proto, aby oba účastníci sporu měli jednodušší cestu k uplatnění svých domnělých práv. Automaticky tím rostou náklady pro toho účastníka, který u soudu neuspěje.

Pravda, jako nezpochybnitelný parametr, se vytratil. Tím, že obvinění mohou u soudů lhát, se ze soudních řízení někdy stávají frašky. Kromě svědků má povinnost mluvit pravdu i obžalovaný. Když je účastník sporu usvědčený z nezákonného jednání, pak lež před soudcem musí automaticky zvýšit jeho trest. Svědci přivolaní účastníkem nebo soudcem, také musí mluvit pravdu. Křivé svědectví je trestné. Na tom je založený každý soud.

Co z možnosti lhát před soudem učinila naše totalitní justice je trapné. Z každého rozhodnutí soudu učinila "nepravomocné rozhodnutí soudu". Státní úředníky (prokurátory) zmocnila k tomu, aby rozhodovali o právoplatnosti soudního rozhodnutí. Naši zákonodárci to dosud nepochopili. Tím, že získali mandát poslance nebo senátora se domnívají, že mají právo označovat bezúhonné občany za "trestně stíhané". Moderátoři všech sdělovacích prostředků, dokonce i prezident Zeman, tomu asi také bezmezně věří.

V naší dvoustupňové soudní soustavě musí platit: Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Jestliže účastník sporu podá odvolání k soudu druhého stupně, pozastavuje se výkon rozhodnutí do doby rozhodnutí tohoto soudu.