Obecný stav soudnictví je nezajímá. Zapomínají, že Ústava a Listina práv je součástí našeho právního systému. Je jim lhostejné, že soudci a státní zástupci se nechovají podle litery těchto základních předpisů.

Soudci ignorují článek Ústavy, který jim přikazuje rozhodovat nestranně a nezávisle. Každé rozhodnutí soudce je konečné, protože jeho nezávislost nikdo (ani soudce vyššího soudu) nesmí ohrožovat.

Naše soudnictví reformovali komunističtí legislativci v padesátých letech minulého století. Ze zákonných předpisů vypustili odstavec, který soudcům přikazoval respektovat důkaz opaku. Je to jednoduchý princip, kterým se ověřuje pravdivost domněnky. Říká, že domněnka (výrok) je pravdivá pouze tehdy, je-li pravdivá i v opaku. V matematice je to důkaz sporem. Za Rakouska byl tento princip uvedený v soudním řádu.