Blíží se volba nového papeže. Ve Vatikánu stále panuje oficiální smutek, ten je ale zároveň lhůtou, která má umožnit volitelům z celého světa, aby se dostavili do Sixtinské kaple na konkláve. 

Naprostou většinu volících kardinálů jmenoval právě zesnulý papež František, takže by se mohlo předpokládat, že jeho nástupce bude pokračovatelem Františkovy linie navenek silně liberálního, uvnitř tvrdě autoritativního pontifikátu. Není ale představitelné, aby se do volby nepromítly společenské otřesy dnešní doby. 

Dnes je přehodnocováno i to, co bylo společným základem našeho světa po stovky let. Prosakování extrémního pokrokářství do kultury, politiky, vzdělávání, výchovy i rodiny se nemohlo vyhnout ani strukturám katolické církve. Ale ne všude to vidí stejně. Ne všude je společnost rozmazlená, znuděná, přežraná, a tedy zralá pro dekadenci. Katolíci v rozvojových zemích čelí chudobě i krutému násilí od muslimských bojůvek. Tam je církev ostrovem, útočištěm i poslední záchranou. A volitelé z těchto zemí za hlavní problém dnešního světa nejspíše nepovažují to, zda lze eucharistii pojímat jako bezva mejdan.