Životaschopnost jakéhokoliv přírodního nebo kulturního či společenského uspořádání je přímo závislé od jeho vnitřní variability a toho, co se nazývá „stupněm volnosti“ v jeho vnějším prostředí. Variabilita vnější i vnitřní je tedy nezbytnou podmínkou existence, ale politické elity v poslední době stále více směřují nejen k jednotě, ale rovnou k jedinosti, jednoznačnosti a bezalternativnosti svého jednání. Zároveň potlačují nevybíravým způsobem vše, co s jejich jediným názorem nesouzní. Jde o normalizaci našich životů takového kalibru, o které se nám za reálného socialismu ani nesnilo.

Czechia se mezi nás snesla z jakési podivné schůzky oranžových baronů s prezidentem, což je konec konců také jenom bývalý oranžový baron a byla následována pochvalným potleskem vědců, odborníků a jiných augustů kteří tradičně slouží u dvora. Podporují vědeckou „autoritou“ vládnoucí elitu ve všem, co dělá, což je tradičně daleko výnosnější, než bádat po pravdě. Závěr je jednoznačný - Czechia je jediné možné řešení a je naší ostudou, že ještě není zapsán někde v OSN.