Hovoří se o jakési komplexní a kontinuální změně, která má stát na změně přístupu k výuce učitelů matematiky na vysokých školách. I ti méně bystří z nás si musí přirozeně položit otázku, kdy začne změna myšlení vysokoškolských učitelů matematiky, kteří učí budoucí učitele matematiky a kdo bude garantem této změny. Jistě to nebude poslanecký sbor, jehož mnozí členové včetně předsedy si doposud myslí, že ministr obrany je vlastně policista Tomeček. Z výroků, které zaznívají z úst ministra školství, je stejně patrné, že to nebude ani tento úřad, protože jde spíše o ministerstvo frází a věčných reforem, které vedou neomylně české školství od desíti k pěti.

Z nejrůznějších temných koutů vylézají na svět nejrůznější věrozvěsti zaručených způsobů výuky matematiky a společně s nimi soukromé společnosti, které chtějí na neschopnosti státu vydělat. Nelze jim to vyčítat, protože tváří v tvář takové imbecilitě, kterou předvádí dlouhodobě stát ve vzdělávání vůbec, by bylo hříchem takového hňupa neoškubat. V málokterém rezortu je vliv soukromých iniciativ tak velký jako právě ve školství. To vůbec nejsmutnější je to, že se nacházíme ve stavu, kdy je naprostá většina soukromých iniciativ ve vzdělávání prospěšnějších a sofistikovanějších než jakýkoliv pokus státu učinit rozumný krok. Je to smutné nikoliv proto, že bych byl proti soukromé iniciativě, ale proto, že žádná z nich nemá zcela objektivně možnost způsobit to, co dělá školství školstvím. Vytvořit celostátní jednotný systém vzdělávání, kompatibilní v mezinárodním měřítku a garantovat jeho úroveň a rozvoj.

Stát dopustil rozpad školské soustavy, podřídil základní a střední školství nenasytným komunálním a krajským politikům, pro které školství představují především nemovitosti, které je třeba za provize prodat a peníze ukrást. Neustálá racionalizace a slučování škol toho jsou důkazem. S tím ostře kontrastuje zápas některých obcí o zachování místních malých škol. Právě vesnické školy a malotřídky ukazují nejlépe, jak důležitá je škola pro obec i občana.

Matematika je klasickým příkladem předmětu, ve kterém je důležitý jednotný a vnitřně kompatibilní systém vzdělávání, koordinovaná v prostoru i v čase. Vše ostatní je možné řešit v mimo základní kurs dalších hodinách, ať již povinných nebo nepovinných. Ale základ musí být identický a může potom být také předmětem identických srovnávacích testů, a to v jakémkoliv čase.