Michal Blahout byl nejkonkrétnější, snažil se o odhad konkrétních výsledků voleb a jako vítěze označil hnutí ANO s tím, že by mu měl stačit možná jenom jeden koaliční partner. V debatě na téma případných černých koní padaly různé možné strany. Nejzajímavější byla poznámka, že nelze v určité konstelaci podceňovat ani návrat ODS, všímat si je nutné rovněž kampaně Realistů. Avizovaná spolupráce lidovců se starosty byla hodnocena spíše skepticky, dokonce padl názor, že je to pořád jenom „takový pokusný balónek.“ Názor, že Andrej Babiš nemusí být vítězem, co do výše zisku hlasů byl ve výrazné menšině, vážněji byla diskutovaná možnost všeobecného koaličního spolčení se proti ANO po volbách. Volební účast by se neměla vymykat dosavadní praxi, při určité vypjaté atmosféře může být jak vysoká, tak i nízká.

Petr Žantovský se soustředil na fenomén smrtícího polibku, který pro volební subjekty představuje pozitivní aktivismus médií, který je v naší mediální politice poměrně hluboce a dlouhodobě zakořeněn. Jmenoval dlouhou řadu příkladů počínaje koncem roku 1989 a konče nedávným a stále probíhajícím až rituálním mediálním aktivismem například proti Donaldu Trumpovi nebo Andreji Babišovi. Velmi silně se vyslovil proti tzv. mediální nezávislosti a řekl, že pokud média někomu jasně patří, tak jsou tak také čtenáři přijímána a je to daleko lepší než jakési vlastnictví „přes ruku“ při současné deklaraci nezávislosti. Upozornil na malou poptávku veřejnosti po silných celospolečenských tématech, což se děje částečně díky činnosti médií, které systematicky vnášejí do společnosti takřka výhradně marginální a zavádějící pseudospolečenská témata.