Odkaz Václava Havla, dramatika, spisovatele, filozofa a hlavně presidenta českého i československého, je obrovský. Jednak to byl muž, který se nebál vystupovat proti totalitnímu politickému režimu. Nebál se vystupovat proti takovým věcem, jako byla tehdejší nemožnost svobody slova a další nechutné praktiky tehdejšího vládnoucího režimu. I když se za své myšlenky několikrát dostal do vězení, nezlomilo ho to a ve svém boji pokračoval dál. Když pak přišla sametová revoluce, byla to odměna nejen pro něj, že se stal novým presidentem republiky. Byla to velká událost i pro obyvatele naší vlasti. Právě to, že v čele našeho státu stala osobnost s mravní autoritou, jež byla respektována snad po celém světě. Jsem přesvědčený, že kdyby nebylo Václava Havla, Česká republika by dnes neměla ve světě takový kredit, jako má nyní.

O to větší ztráta je to pro celou naší republiku, protože v současných vrcholných českých politicích není nikdo, kdo by se mu dokázal vyrovnat. O co jde většině našich současných politiků? Buď o to si tam pořádně „namastit kapsy“ a nebo rozdmýchávat nevraživost vůči jiným politickým myšlenkám a názorům. A tím vším tak pěstovat v lidech tzv. „blbou náladou“. To Václav Havel byl však politik zcela jiného kalibru. Nejen že to byla respektovaná osobnost po celém světě, ale byla to osobnost a mravní autorita, jež byla respektována napříč politickým spektrem. Prakticky od sociálnědemokratických politiku, přes zelené, nejrůznější středové subjekty, lidovce až ke konzervativcům. Tam všude si Václava Havla nesmírně vážili.