To by samo o sobě nebyla velká škoda, protože to byl systém, desetiletí prolezlý korupcí a klientelismem, který uvrhl zemi do dluhové pasti a nastartoval spirálu jejího hospodářského propadu. Nebyla by to ovšem pohroma jen za předpokladu, že by bylo jasné, jak dál. Což v žádném případě není.
Formálně sice dostala nejvíc hlasů pořád ještě konzervativní Nová Demokracie, ale spolu se socialistickým hnutím PASOK, druhým protagonistou starých pořádků, nedají dohromady ani polovinu parlamentních křesel. Přes 50 procent hlasů odevzdali totiž Řekové stranám na levém a pravém okraji politického spektra, které odmítají dosavadní úsporný kurs, chtějí revidovat dohody s Mezinárodním měnovým fondem a Bruselem, anebo rovnou vystoupit z eurozóny i EU.
Některé z nich přitom působí, jako by vylezly rovnou z propadliště dějin. Na nedělní tiskovce neonacistické strany Zlatý úsvit, která získala 7 procent a vtáhne do parlamentu v Aténách s 21 poslanci, vyzvali pořadatelé přítomné novináře, aby vstali a pozdravili „vůdce“ zdviženou pravicí. Ten pak hřímal z pódia, že boj teprve začíná, a to jak v parlamentu, tak mimo něj.
Jak dál, v tom ale nemá jasno ani šéf Koalice radikální levice SYRIZA Alexis Tsirpras, jehož uskupení vyšlo z nedělních voleb jako druhé nejsilnější: na jedné straně hlásá tento 36letý bývalý studentský lídr setrvání Řecka v EU i zachování eura, zároveň ale chce jednostranně škrtnout veškeré řecké dluhy, vypovědět úvěrové smlouvy a léčit rozkládající se ekonomiku znárodňováním a masovým nabíráním zaměstnanců do státního sektoru.
„Na troskách řecké politické scény raší plevel,“ okomentoval situaci jeden ze zahraničních korespondentů v Aténách. Věru nepřekvapuje, že politické zemětřesení v Aténách zasáhlo i evropské burzy, včetně té pražské.
Situace v Řecku by nás ovšem měla zajímat především z jiného důvodu: podobně jako to teď sporadicky vychází najevo u nás, docházelo i v Řecku už před lety ke zneužívání a rozkrádání evropských dotací. S tím důsledkem, že utracené peníze, neproplacené z Bruselu, musel nakonec nést tamní státní rozpočet, čímž se zadlužení země prohlubovalo, až se ocitlo daleko za hranicí únosnosti.
Podobně jako u nás se i v Řecku korupční kauzy dlouhé roky zametaly pod koberec. Podobně jako u nás, dozvídala se i v Řecku čas od času veřejnost, jak nereálné objemy peněz plynou ze státní pokladny do kapes vybraných státních úředníků či poradců. Podobně jako u nás, mizeli „šibalové“ v daňových rájích, aniž by se stát namáhal jim v tom zabránit. A v neposlední řadě, podobně jako u nás, házeli i v Řecku politici vinu za důsledky vlastních selhání a následných nepopulárních opatření bezostyšně na Brusel.
Řecko je názorným příkladem, k jakým koncům tohle vede. Hlasy, volající po předčasných volbách, jen dokazují, že magma nespokojenosti je i zde připraveno vyvřít na povrch. Zrovna tak jako v Řecku, není ale ani tady v nejmenším jasné, jak by vypadalo další dějství. To, které by se odehrálo v budoucnu. Jisté je jen jedno: i pod zdejší politickou scénou raší plevel.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
