Letos je tahle už obvyklá letní kulisa ovšem umocněna hned dvojím kulatým jubileem: patnáctým výročím ničivých povodní na Moravě a desátým výročím povodňové katastrofy v Čechách. A protože se média na obě tahle výročí dlouho dopředu připravila, zažívá člověk u televize nebo při pohledu do novin nezřídka deja vu: děje se to, co vidí a čte, právě teď, anebo je to minulost, složená z archivních záběrů a vzpomínek pamětníků?  

Jistě: dnešní média žijí nejen ze zpráv, ale také z emocí. A ty se při pohledu na katastrofy a na vzepětí lidské soudržnosti, na všeobjímající vlny občanské solidarity, budí nejsnadněji. Až na to, že to momentálně na pozadí aktuálního dění poněkud připomíná Titanic. Před 15 lety, když se velká voda valila přes východní Čechy a pustošila Moravu, mluvilo se o povodni století. Když se o pět let později rozlily z koryt řeky v Čechách, dostala katastrofa přívlastek „tisíciletá“. Odborníci ale už tehdy varovali, že to vůbec neznamená záruku, že se něco podobného nebude opakovat dalších tisíc let. A měli pravdu: od roku 1997 bylo jen do roku 2010 v ČR osm různě silných povodní.  

V září 2010, poté, co toho léta voda znovu zalila Troubky, moravský symbol první povodňové katastrofy, a poté, co krutě postihla i severní Čechy, připomněl Zdeněk Vašků v časopisu Vesmír svou tehdy 13 let starou studii o tzv. „malých pluviálech“, což jsou asi padesátiletá období zvýšených srážek a ničivých povodní. Od 11. do 18. století se na zdejším území vystřídaly čtyři. Vašků se v roce 1997, jasnozřivě domníval, že do takového pluviálu vstupujeme. A ve svém článku v časopisu Vesmír, psaném o třináct let později, podotýká, že žádný ze scénářů, zpracovávaných pro ČR, s něčím takovým nepočítá.  

Prozíravá vláda by přitom už dávno musela zpřísnit stavební předpisy v blízkosti vodních toků, dbát na údržbu břehů a čistotu koryt řek, ale především nepodléhat tlakům různých lobby, které prezentují ta jediná a zaručená „řešení“, ale ve skutečnosti jim jde hlavně o vlastní zájmy a zisk.  

V roce 2007 vydala EK směrnici o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, kterou měly členské země do dvou let zapracovat do své legislativy. Jejím cílem je podstatně snížit nebezpečí ztrát na životech, hospodářských škod a škod na životním prostředí. Směrnice požaduje, aby členské státy provedly do roku 2011 předběžné hodnocení a určily, která povodí řek a přidružené pobřežní oblasti jsou povodněmi ohroženy. Pro tyto oblasti se pak mají do roku 2013 vytvořit mapy povodňových rizik a do roku 2015sestavit plány řízení rizik. Česku ale hrozil Brusel ještě loni žalobou, protože směrnici ignorovalo.  

Mnohem důležitější než tklivě vzpomínat na minulé katastrofy tedy je, žádat od odpovědných míst jasné odpovědi, co se za tu dobu konkrétně udělalo pro protipovodňovou ochranu. A to nejen v Praze. Na Bečvě, která před patnácti lety málem vymazala Troubky z mapy, má například výstavba protipovodňových opatření teprve začít a se zahájením hlavní stavby, poldrem u Teplic nad Bečvou, se nepočítá dřív než v roce 2018. Při tomhle tempu nezbývá než se modlit, aby se Zdeněk Vašků s těmi pluviály mýlil. Bohužel to ale na to nevypadá.