Na rozdíl od roku 2008, kdy v krajích kandidovalo celkem 60 stran a hnutí, jich letos hodlá jít do klání o krajskou moc o patnáct víc.  

V některých krajích ovšem v nejroztodivnějších mutacích a koalicích, takže těch pořadových čísel musela letos Státní volební komise udělit celkem 93. Z toho je ale na všech krajských kandidátkách zastoupeno jen 13 politických subjektů. Takže zbylých 80 tvoří různé politické novotvary, ať už skutečné či převlečené, jakož i účelově vytvářená uskupení v jednotlivých krajích.  

Je to další důkaz, že se ze zakládání nových stran a hnutí, které se většinou proklamují jako „ti slušní“, popřípadě ti „jediní zaručeně konzervativní pravicoví, levicoví“ atd., stal na zdejší politické scéně trend. A to jak na regionální, tak na celostátní úrovni, jak to před minulými parlamentními volbami předvedl Miroslav Kalousek se svou TOP 09, které předcházelo rozbití KDU-ČSL. A jak to před nedávnem zopakovala Karolína Peake se svým liberálně demokratickým odštěpkem Věcí veřejných. Společný jmenovatel všech těchto pokusů je jasný: Jak se v minulosti ukázalo, dávali voliči, znechuceni korupčními skandály politických stran, novým značkám nezřídka přednost.  

Donekonečna se to ale opakovat nedá. Nezájem občanů - a tedy i potenciálních voličů - o politiku jako takovou sílí. Což se mimo jiné zrcadlí v tom, že i zavedené politické strany ztrácejí členy. Jejich počet se u KSČM, ČSSD i ODS sice počítá na desetitisíce, ale s neustále klesající tendencí. U dalších dvou parlamentních stran, TOP 09 a VV, je to o řád méně a na spočítání těch pár tisícovek jejich členů stačí prsty jedné ruky.  

Nově vznikající partajní značky na regionální úrovni si naproti tomu už vystačí s partou kamarádů a o nové členy zájem nejeví. Některé dokonce i programově, což vysvětlují obavou, aby se k nim nenahrnuli kariéristi, kteří považují členství v partaji za výtah k moci. Což lze ovšem chápat i jako signál, že onen výtah už partajní otcové zakladatelé zabrali pro sebe.  

Zásadní otázka přitom je, zda bez aktivní členské základny, která by přirozeným způsobem zajistila obměnu osobností na vrcholu stranické pyramidy, nezdegenerují nové partajní značky spíš dříve než později do podoby „podnikatelského záměru“. Pokud za tímto účelem už nebyly přímo založeny.   

Ten opravdový volební mumraj ale teprve začíná: nemine dne, aby se neobjevila další jména kandidátů, ať už do Senátu nebo na Pražský hrad. Kdo to myslí vážně a kdo si kandidaturu plete s důchodovým připojištěním, je mnohdy těžké rozlišit. Až si někdy člověk říká, že jestli to takhle půjde dál, bude za chvíli menšina politicky a občansky angažovaných osobností komplet na kandidátkách, takže je ani nebude mít, kdo volit.  

Leč žerty stranou: Pokud existuje v téhle zemi skutečná alternativní platforma k současným parlamentním stranám, kvůli korupčním skandálům pro řadu lidí už téměř nevolitelným, měla by se urychleně sjednotit. Ve svém vlastním zájmu. Takhle totiž jen mate voliče. A ti jí to v nadcházejících volbách oplatí.