A je to dokonce ještě něco víc, než spokojenost, je to i vděčnost za ně i za drahocenný dar smíchu, který vám tento tvůrce dokázal vkládat do tváře po dlouhé roky vašeho života.

Nevyhnete se při tom ani tomu, abyste se nad autorem tak podivuhodného díla nezamysleli. Vystupuje z něj nikoli jen jako někdo s osobitě humorným viděním světa a života, ale též jako člověk, jevící se jako moudrý a přemýšlivý. Takový, který umí rozeznat dobro od zla, faleš od pravdy a soucit od necitelnosti.

Vždyť i takovéto problémy a otázky jeho dílo obsahuje, autor se jim nevyhýbá a ze své tvorby vystupuje jako jejich spravedlivý soudce.

A právě tady je záhada, která mě k napsání této stati přiměla. Zdeněk Svěrák je totiž též postava politická, která se otevřeně hlásí k pražské kavárně a tedy k lidem, jako jsou Kalousek, Schwarzenberg, Herman, Štětina, Drahoš, Vystrčil, Bělobrádek, Fišer, Fiala a Bartošek, což všechno jsou též příslušníci nejen národního, ale i celosvětového politického směru, který sám sebe označuje nikoli už jen za demokracii, ale za demokracii liberální. Což znamená demokracii, kterou právě proto, že je liberální, mohou její vyznavači liberálně (čili svobodně), ohýbat tak, jak se jim hodí. V níž platí, že co je pro ně výhodné, je výhodné považovat též za mravné a spravedlivé. Že je spravedlivé, protože pro ně výhodné, považovat za poctivé odtržení Kosova od Srbska, ale nepoctivé je, když si dle své platné a nikým nezpochybňované ústavy odhlasují obyvatelé Krymu připojení ke své staré ruské vlasti (kteréžto hlasování krymská ústava výslovně umožňuje). Že agresivní je Irán, který ve své historii ještě nikoho nenapadl, ale mírové jsou Spojené státy, které jen od konce poslední světové války intervenovaly ve 34 zemích světa a zabily v nich 20 až 25 milionů lidí. Že je normální, když Madelaine Albrightová ve funkci americké ministryně zahraničí prohlásí, že Rusko má až příliš mnoho nerostného bohatství, což prý není spravedlivé, a pak myšlenku, jež jí k tomuto výroku vedla, objasní dalším výrokem o tom, že Rusko má nerostné bohatství příliš velké na to, aby patřilo jen jedné zemi.

Dovede si někdo představit, že by zálusk na cizí, jež z těch výroků už žádná moc nevytrhne, byla řečena naopak? To znamená, že by je vyřkl třeba Lavrov se žádostivým pohledem upřeným na texaskou ropu?