Samozřejmě, bez slušných sdělovacích prostředků, v nichž probíhá více či méně svobodná výměna názorů na budoucnost, se žádná slušná demokratická země neobejde. Ale o nějaké moci, o tom bych opravdu pochyboval.

Ale do lidských životů zasáhnout můžeme, někdy víc, než si dovedeme představit. Nevím samozřejmě, jak to dopadne, ale manželům Žáčkovým z jižní Moravy jsem možná do životů tento týden svým jedním článkem zasáhl více, než jsem chtěl a než jsem si dokázal představit. Přes polské noviny se ke mně zatoulala zpráva z Německa určená asi především pro Poláky, ale protože se tam vystkytla i zmínka o Češích, stala se z toho taková malá zpravodajská senzace, která se probojovala až na první stránku MF DNES. Ve zprávě se pravilo, že nádherné východoněmecké město Görlitz, které leží na polsko-německé hranici u hraniční řeky Nisy, hledá v Polsku a také v Česku nové obyvatele. A těm, kteří se tam přestěhují, nabízí, jak to nazvali „uvítací balíček“ v podobě odpuštěného tříměsíčního nájmu, tramvajenky zdarma, a dokonce i slevy na elektřinu. Stačí, když se upíšete k půldruharočnímu pobytu.

No a když si to manželé Žáčkovi na jižní Moravě přečetli, tak mi napsali, jestli bych jim nedal ještě nějaké další dodatečné informace, protože by to s tím přestěhováním do Görlitzu rádi zkusili. Přestože psaní dopisů je dnes pomocí e-mailu, twitteru a facebooku daleko jednodušší než kdykoli v minulosti, přichází nám novinářům daleko méně psaní než chodilo, a to v kterékoli ze zmíněných podob, o těch dopisech v obálkách nemluvě.