Lukáš Jelínek: Zásluha jednoho plakátu

14.08.2012 22:36

Konečně se o majetkovém vyrovnání státu s církvemi vede veřejná debata. Bohužel k ní došlo až pod vlivem billboardu, který pro podzimní volby připravila sociální demokracie.

Lukáš Jelínek: Zásluha jednoho plakátu
Foto: ČSSD
Popisek: Propagační obrázek Čssd k církevním restitucím

Přiznám se, že patřím k té skupině esteticky náročných voličů, která před brutálně zkratkovitými plakáty dává přednost zevrubné a věcné argumentaci. Ale marná sláva, zákony reklamy, a to i té politické, jsou neúprosné. Viděno z tohoto úhlu, může být ČSSD spokojená. Jak se shodují marketingoví experti, úspěšná reklama je ta, o níž se mluví. Navíc také oceňují srozumitelnost sdělení, jehož podstata je v transakci podezřelé, neprůhledné, odehrávající se pouze mezi dvěma skupinami – pravicovými politiky a církevními hodnostáři.

Je však škoda, že na kontroverzním plakátu chybí jak náznak alternativního řešení, tak vytřeštěné oči jiné družiny politiků a podstatné skupiny voličů, včetně věřících, ale i duchovních. Různé průzkumy veřejného mínění říkají, že sedmdesát až devadesát procent občanů s tzv. církevními restitucemi nesouhlasí. V pravici tradičně fandících internetových anketách tentokrát zaznívá i schvalování billboardu, kde jedna ruka vyčnívá z modrého saka a druhá je ozdobena masivním prstenem.

Výhrady k navržené formě restitucí mají též řadoví kněží. Nejdetailněji je zformulovali husitská biskupa Jana Šilerová a evangelický farář Miloš Rejchrt. Je také příznačné, že k zákonu, který má narovnání vztahu států s církvemi upravit, mají nejednoznačný vztah senátoři Křesťanskodemokratické unie – Československé strany lidové, v jejichž klubu podle partajního předsedy Pavla Bělobrádka najdeme jen dva praktikující katolíky. Výhrady už veřejně sdělili Petr Šilar a Petr Pithart. Připusťme, že toto všechno je důležitější než jeden plakát, který části církevních špiček, ale i části veřejnosti připomíná komunistické agitky, jež však – a to je podstatný rozdíl – byly lidem předkládány bez možnosti svobodně nesouhlasit, protestovat a zastávat odlišný názor.

Nikdo nemůže popřít, že církevní restituce jsou bytostně politickým tématem. Nejde toliko o záležitost poškozených, co se domáhají spravedlnosti u soudu. Restituce řeší parlament, jejich přesná forma má podobu zákona a vyjadřují se k nim politici. Potom je přirozené, aby si názor na ně udělali i voliči. Místo toho se kolem nás prohnal legislativní vichr, který přivál i spoustu otázek. Například ohledně seznamu nemovitostí k vydání, nezvykle vysoké ceny nahrazované půdy nebo celkové finanční částky, která má kompenzovat to, co už církvím vrátit nelze. Zaznívají námitky, že restituce jdou přinejmenším proti duchu reforem Masarykovy první republiky, v pozoru jsou i ctitelé poválečných dekretů prezidenta Beneše. Skřípot zubů jde zaslechnout též od restituentů z řad fyzických osob, k nimž se porevoluční stát takto velkoryse nechoval.

Druhou stranou této mince ale je, že církve by odškodněny být měly a nová podoba vztahů státu k nim je více než žádoucí. O tom všem měla být v minulých měsících vedena debata mezi politickými stranami, debata s církvemi i s širokou veřejností. Nestalo se. Místo toho teď slýcháme vzletná slova o odluce církve od státu. Je ale zrovna tohle tím, co potřebujeme? Nebylo by vhodné, aby stát dál dbal o církevní budovy a aby bylo církvím nasloucháno v jejich názorech na klíčové problémy společnosti? Vždyť dohoda uzavřená mezi církvemi – přičemž ty menší mají dostat od katolíků desetinásobek toho, než na co mají nárok, což působí poněkud korupčně – a mezi státem reprezentovaným Nečasovou koaliční většinou do budoucna staví církve na roveň zahrádkářských či turistických spolků, byť s naditými účty.

Bokem přitom nechejme pochybnosti, jak moc a jak dlouho si budou církve nabytých prostředků užívat. Už dnes si na jejich peníze a nemovitosti brousí zuby všemožné fondy a také ekonomové navázaní na církve již kotví v soukromých firmách, jež restituce netrpělivě vyhlížejí.

Zklidnění atmosféry by prospělo, kdyby všichni zainteresovaní ještě jednou, tentokrát se vší vážností, zasedli k jednacímu stolu a probrali všechny sporné aspekty chystané transakce. Když bude ČSSD hystericky ventilovat svoji averzi k prelátům a když církevní hodnostáři, patrně inspirovaní bavorským katolickým arcibiskupem, který požaduje, aby rouhání bylo trestným činem, nepřestanou šířit paralely o počínání sociálních demokratů s Třetí říší a stalinismem, stoupne předvolební horečka a nakročíme k čerstvým křivdám. Ty staré ale zůstanou upozaděny – a nové uspořádání vztahů mezi státem a církvemi s nimi. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

15:49 Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

Dubnové výsledky konjukturálních průzkumu ukazují na pokračující oživení tuzemské ekonomiky. Souhrnn…