O to překvapivější se tedy na první pohled zdá být fakt, že koruna na jednomyslné zpřísnění měnové politiky reaguje oslabením. O skoro deset haléřů. Zatímco obchodování zahajovala na kursu 25,58 za jedno euro, dvě hodiny po zahájení tiskové konference guvernéra Jiřího Rusnoka, na níž motivy zvýšení sazeb přiblížil, oslabuje na úroveň 25,67 za euro. Máme snad přepisovat ekonomické učebnice?

Ne tak docela. Jde totiž o specifickou situaci. A zároveň nejde o úplně ojedinělou situaci. Ve stejnou dobu, kdy své dnešní rozhodnutí ČNB zveřejňovala, zpravila svět o vlastním zpřísnění měnové politiky také Bank of England. Banka of England taktéž rozhodla o zvýšení své signální sazby (na 0,75 procenta) jednomyslně. Taktéž, jako ČNB, byla tato jednomyslnost překvapivá.

Nabízí se vysvětlení, že za jistých okolností mají jednomyslná rozhodnutí té či oné centrální banky kontraproduktivní důsledek. Investoři si totiž mohou pomyslet cosi v tom smyslu, že už je situace asi fakt vážná, když se bankéři shodují „jako jeden muž“. V Británii je nasnadě vysvětlení, že Bank of England musela zvýšit sazbu, protože se bojí inflačních tlaků. Ty pramení ze slabé libry. Slabá libra je důsledek chaotického rozvodového řízení se zbytkem Evropské unie a hrozby tvrdého brexitu. Jednomyslnost Bank of England si tedy investoři mohli přečíst tak, že se centrální banka „jako jeden muž“ v rostoucí míře obává tvrdého brexitu. Tato jednomyslnost navzdory zvýšení sazby mezi investory vyvolala další nejistotu a jali se liber raději zbavovat. Méně je někdy více. Pokud by hlasování v Bank of England nebylo tak jednoznačné, investoři by si to možná nevyložili až jako panickou situaci a libry by si ve větší míře podrželi.