Pozastavil bych se u prvního bodu.

Vzdělanost naší populace není objektivně nikterak dobrá – a to používám eufemismus. Ze základních a středních škol vycházejí lidé, kteří neznají základní data své historie (30. 9. 1938, 15. 3. 1939, 5., 8.–9. 5. 1945, 21. 8. 1968 ad.), natož aby je byli schopni dávat do souvislostí. Dochází nám, že národ tvoří kromě společně sdíleného jazyka ještě společné dějiny? Jak chceme existovat, neznáme-li ani vlastní historii?

Je zřejmé, že politické a ekonomické elity si snaží uzurpovat moc – a tak dělají vše proto, aby ke vzdělání měly přístup hlavně ony – a kromě nich ti, kteří budou ochotni podrobit se jejich ideologii. Běda však tomu, kdo by chtěl učit ideologii nepodléhající historii, politologii, sociologii a podobně. 

Není náhodou, že v politických pořadech České televize vystupují ideologové jako například Marek Ženíšek, který navíc vyučuje politologii na ZČU v Plzni.

K čemu papír bez myšlení? 

Zcela postrádám debatu, která by se věnovala degradaci vysokoškolského studia, které, obávám se, neslouží rozvoji vzdělanosti a kritického myšlení lidí. Studium bylo bráno jako prostředek k dosažení „oprávnění“ pro lepší pozici na trhu práce – ale ani to již v případě řady oborů neplatí. Jistě, řekne se, že nezaměstnanost humanitně vzdělaných studentů je relativně nízká. Kdo ale otevře téma jejich podzaměstnanosti? Kolik humanitně vzdělaných studentů zastává práci, k jejímuž výkonu zkrátka vysokoškolské vzdělání nepotřebují?