Marek Řezanka: Svoboda na míru?

„V mezinárodních otázkách jsou pro mě vždy nejdůležitější zájmy České republiky a svoboda, kterou kladu na vyšší stupínek než mír. Za důstojný život se totiž někdy musí bojovat. Proto například podporuji vojenskou pozemní operaci v Sýrii, k níž ale není ve světě vůle,“ prohlásil.

Pokud toto tvrzení nechápeme jako glorifikaci bývalého pražského primátora s křestním jménem Bohuslav, je to poněkud oříšek. Osobně mi totiž není jasné, jak můžeme mluvit o svobodě v prostředí, kde se válčí. Takové prostředí chápu jako bytostně nesvobodné – ne nadarmo se říká, že ve válce Múzy mlčí. Lidé přicházejí o své základní lidské právo, právo na život. Mír považuji za předpoklad svobody, ne nějakou její nadstavbu.

Fiala jako posel Svobody?

Petr Fiala, mimo jiné profesor politologie, zcela opomíjí dvanáct let „boje USA proti terorismu“. Je jistě v pořádku, jestliže se obává, že nálety kohokoli nepovedou k míru. Toto téma je k diskusi. Je ovšem horší, že z jeho postoje ční na sto honů zjevný dvojí metr. USA bombardují a bombardují, civilních obětí je již nepočítaně, Irák a Libye jsou v totálním rozkladu. Irák byl navíc napaden na základě falešných důkazů.

Fiala rovněž neuvedl, že „náš spojenec“, Turecko, jaksi nemá v oblibě Kurdy – kteří jsou v očích jeho politických představitelů větší hrozbou, než nějaký Islámský stát. Co s tím?

Vůli k pozemní operaci v Sýrii USA neprojevily, v tom má P. Fiala pravdu. Ale již jaksi zapomíná dodat, že po ruských náletech nastupují pozemní operace proasadovských sil. Pokud tedy Fiala více méně mlčel ke 12 letům neúspěšných operací USA, proč nedat Rusku aspoň půl roku? Bojí se snad toho, že by takzvaný Islámský stát, jenž vznikl jako nástroj proti Asadovi, mohl být poražen – a obnažil by cosi shnilého ve vrcholné politice Spojených států amerických? Pokud Státy odmítají spolupráci s Ruskem, de facto tak odmítají, že by pro ně IS představoval problém číslo jedna.

Spíše bych od pana Fialy čekal projevení obavy, že tam kde se angažují USA, Rusko i Čína, to již povážlivé zapáchá celosvětovým konfliktem.

Kde stojí ODS?

Zatímco naše mainstreamová média zcela opomněla zveřejnit poměrně důležitou československou mírovou výzvu, Fiala se přidal k těm, kteří podpořili mýtus o vojenské invazi Ruska do Ukrajiny. V březnu 2015 prohlásil: „Demokratické země se musejí jasně postavit rozpínavé politice připomínající postupy SSSR. Dnešní svět není bezpečný, dlouholetý evropský mír je historicky výjimečný a udržíme ho jen tehdy, budeme-li aktivně bránit svoji svobodu společně s našimi spojenci v NATO a budeme-li dostatečně silní na to, abychom měli respekt našich soupeřů. Vladimír Putin svými dnešními slovy o "referendu odpovídajícímu mezinárodnímu právu" potvrdil, že se vydal na nebezpečnou cestu porušování dosavadního mezinárodního řádu, a že se nemusí zastavit na Krymu. Postup, který Rusko uplatňuje, je nepřijatelný, musíme ho odmítnout a musíme všemi způsoby zabránit tomu, aby mohl být zopakován jinde. Česká republika tomu nesmí pouze přihlížet. Tady už nejde "jen" o Ukrajinu nebo o Krym, jde o nás.“

Fiala ani okrajově nezmínil, co anexi Krymu předcházelo.

Zato poměrně přesně zdůraznil, že „ve věci ukrajinské krize nemůže být pochybnost, kde ODS stojí.“

Jen bych doplnil, že pochybnost nemůže být ani ve věci toho, kde ODS stojí v otázce (a)sociální.

Tato strana to tu již v minulosti pěkně roztočila i rozbalila. Její modrá šance se stala naší beznadějí. Skutečně chceme její recepty pro „velký úspěch“ opakovat?

Neomluvitelné…

Pokud něco pokládám za neobhajitelné, potom omluvu bombardování civilistů – a dvojnásob tehdy, když má ten, kdo bombarduje, k dispozici souřadnice objektu, kde jsou humanitární pracovníci. Ale možná že právě bombardování humanitárních pracovníků označíme jako „humanitární bombardování“.

Obama je gentleman…

Netrvalo to dlouho – a další z řady politiků-politologů přispěchal s velmi zajímavým rozlišením postupů USA a Ruska. Bombarduje-li Rus teroristické cíle, je zločinec, pokud Američan bombarduje Lékaře bez hranic a následně se omluví, je gentleman.

K tomu, že Američané přiznali, že „omylem“ bombardovali afghánskou nemocnici ve městě Kunduz, Romancov podotkl, že příslušné velitelství amerického letectva „omyl“ přiznalo a že celou věc vyšetřuje. „Velitel se omluvil afghánskému prezidentovi. Ruská strana říká, my jsme nezabili žádné civilisty. Je to podstatný rozdíl,“ uvedl Romancov.

Tady se Romancov dopouští neuvěřitelného zkreslení reality. Zatímco v případě ruského bombardování zatím civilní oběti prokázány nebyly, USA jich má již na kontě mrtě. K tomu je nutno připočíst fakt, že Lékaři bez hranic udali svou polohu – a nemohli být tudíž bombardováni omylem. Toto je válečný zločin, který Romancov bagatelizuje.

Pedagog ideologem

Pokud je člověk, který zjevně upřednostňuje ideologii před fakty, politikem, lze to ještě pochopit. Pokud ovšem současně vystupuje jako politolog či dokonce pedagog, jenž má vést studenty ke kritickému myšlení, je to na pováženou.

Poselství papeže Františka

Poněkud jiná slova slyšíme od papeže Františka: „Naše odpověď musí být naděje a uzdravení, mír a spravedlnost. Jsme požádáni, abychom sebrali odvahu a inteligenci k řešení řady dnešních geopolitických a ekonomických krizí. Dokonce i ve vyspělém světě jsou příliš zřejmé účinky nespravedlivých struktur a akcí. Naše úsilí se musí zaměřit na obnovení naděje, nápravu křivd, dodržení závazků a tak podpořit blahobyt jednotlivců a národů. Musíme jít dopředu společně jako jeden v obnoveném duchu bratrství a solidarity, velkoryse spolupracovat pro společné dobro… Být ve službě dialogu a míru tak znamená být skutečně odhodlán minimalizovat, a v dlouhodobém horizontu ukončit, ozbrojené konflikty. Zde se musíme ptát sami sebe: proč jsou prodávány smrtící zbraně těm, kteří plánují způsobit nevýslovné utrpení jednotlivcům a společnosti? Je smutné, že odpovědí jsou, jak všichni víme, jednoduše peníze: peníze zalité krví, často nevinnou krví. Tváří v tvář tomuto hanebnému a trestuhodnému tichu je naší povinností čelit tomuto problému a zastavit obchod se zbraněmi.“

Na rozdíl od papeže, jenž dvakrát měřit radí, náš kníže rovnou řeže, a nic ho neodradí…

Poněkud v kontrastu k těmto papežovým slovům jsou potom postoje K. Schwarzenberga z TOP09, jenž vehementně podporuje dodávky zbraní kyjevské vládě, a to v době, kdy mají být uplatňovány minské mírové dohody. Asi ve shodě s panem Fialou pokládá za důležitější než mír „svobodu“. Pouze je těžké odhadnout, co si pod tímto pojmem pan kníže vybaví. Zvláště, když vyjádřil stanovisko, že „vyvézt zbraně do Saúdské Arábie bylo v pořádku“.

Saúdská Arábie je pro nás demokratickým partnerem? Pokud ano, není třeba více slov.

Kam že dojdeme?

Kruh pokrytectví je tím uzavřen. Neboť je evidentní, že toto etalon morálky a humanity nebude. Pokud ovšem nebudeme ochotni řešit kořeny problémů (a je nabíledni, že zájmem zbrojařských koncernů nikdy nebude mír, ale že budou hájit svou svobodu na maximalizaci zisku), nikam se nepohneme. Vlastně ano – ale pro lokalizaci tohoto pohybu mě napadá jen sprosté slovo, kterého se raději vyvaruji.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami