V roce 2014 jsme po vzoru západních zemí, především Německa, Rakouska a Švýcarska přijali nový občanský kodex, který již nechápe zvíře jako věc, nýbrž smysly nadaného živého tvora, který je schopen vnímat emoční vazbu na své okolí, zejména na svého pána. Dokáží mít rádi, ale dokáží i cítit stres a bolest. Poslední dvě emoce jsou i pro nás lidi nejhorší a máme z nich strach. Možná i největší. My lidé máme na stres Lexaurin, ale zvířata mají nás, abychom je ochránili od stresu.

Když ublíží někdo členovi rodiny trestá takový čin zákon sazbami až výjimečným trestem, případně tresty od 8 do 15 let, v případě psího člena rodiny máme zákon na ochranu zvířat proti týrání z roku 1992, který stanoví pravidla, jak smíme či nesmíme se zvířaty zacházet.

Trestní zákoník některé případy týrání zvířat považuje za trestné činy. Podle mého názoru však nedostatečně. Tresty za hrůzné týrání zvířat jsou velmi nízké. Většinou to vyřeší pokuta, maximálně podmíněný trest. Česká justice je opatrná k tomu, aby někomu dala dva roky natvrdo, což je maximálním nepodmíněným trestem. Za co? Vykopané zuby, zlomená čelist, hematomy, natržené ucho i poškozené oči…samozřejmě je to jen zlomek krutostí, kteří jsou někteří lidé schopni vykonat na zvířeti, které si mnohdy vybrali, aby je provázel životem, chránil od samoty i zla, sdílel s ním bolesti i radosti.