Prostě machry, kterým můžeme jejich vhled do fungování světa s naší hloupou selskou logikou jen tiše závidět. Střelce, kteří by českou ekonomiku zachránili před úpadkem, kdyby se dostali do naší vlády. S jejich pomocí by konečně česká vláda nehospodařila se schodkem státního rozpočtu, protože by nám ukázali, kde ušetřit a z koho vyždímat víc peněz. Teď se mé podezření změnilo v jistotu. Konečně, po dlouhých devětadvaceti letech od revoluce, budeme zachráněni, protože takový machr zasedl do české vlády.

No posuďte sami: Politologie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem, politická ekonomie na Londýnské ekonomické škole, praxe s analýzou evropských fondů, místopředsedkyně Oranžového klubu aneb sdružení sociálnědemokratických žen bojujícího za odstranění sexismu a zavedení kvót pro zastoupení žen, to vše po boku Michaely Marksové a Kateřiny Valachové… A to ještě výčet není celý. Zkrátka levicový progresívní liberalismus jak vyšitý. Nezní to jednoznačně slibně?

Řeč je pochopitelně o nové ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. A že do toho vlétla zostra, je jasné hned z jejích úvodních výroků. Není nejmenších pochyb, že spása pro českou ekonomiku přichází, protože paní Maláčová objevila recept na ekonomickou prosperitu hodný Nobelovy ceny za ekonomii. Vlastně je až s podivem, že dosud na to žádný z nobelistů nepřišel – no co ti chlapi celá ta desetiletí dělali, když neviděli onu prostou zákonitost, kterou paní ministryně odhalila? (To asi bude tím, že to byli jen chlapi.)

Recept zní jasně: „Pokud budeme platit (státním zaměstnancům) vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet.“

Jasné jak facka, ne? Čím víc ze státního rozpočtu dáme státním zaměstnancům, tím víc státní zaměstnanci do rozpočtu odvedou na daních, tím bohatší státní rozpočet bude, tím víc můžeme státním zaměstnancům zvýšit platy, tím víc odvedou na daních… a tak dál a dál, až nakonec budeme všichni bohatší a státní rozpočet vyrovnanější, ba dost možná i přebytkový, vytrváme-li dost dlouho! Holt kvalitní politologie z Frankfurtu se nezapře.