Samozřejmě není pochyb o tom, že ekonomická recese, která vypukla po finanční krizi v roce 2008, zasáhla řadu společností po celém světě. To je bohužel holý fakt. Mnoha jedincům i organizacím způsobila nemalé škody, v některých případech byla dokonce příčinou krachu a zániku podniku. Docházelo k nucenému snižování stavů a spousta společností bojovala s razantní změnou poptávky ze strany zákazníků.

Na druhé straně však částečně vnímám ekonomickou krizi v Česku také jako přifouknutou bublinu. Zdaleka se totiž nepromítla do všech oblastí a odvětví v takové masivní míře, ani nepostihla všechny Čechy tak, jak se často uvádělo. Pochybnost nad tímto označením totiž dokládá například paradox, že za dobu trvání krize vzrostl objem úspor Čechů i objem zisku vyvedeného z českých firem směrem do zahraničí. V oblasti příčiny se tedy ztotožňuji s názorem Tomáše Bati, který v roce 1932 uvedl, že velká hospodářská krize je pouze jiné jméno pro mravní bídu. Ta je podle mého stěžejním důvodem i v tomto případě. Příkladem mohou být třeba zbytečné, zmanipulované a předražené zakázky ve státní správě, kde je hlavním motorem korupce a osobní prospěch jednotlivců. V komerční sféře je pak problém v krátkodobém plánování i hodnocení, které svádí k dlouhodobě neefektivním krokům. Hlavně, že jednotlivec, manažer, dosáhne mimořádných odměn a jde optimalizovat jinam.