V téže době přeplněnost věznic překročila hranici únosnosti, ale růst počtu vězněných osob pokračoval. Vážným problémem se stalo financování vězeňství. Začaly se bezvýsledně zkoumat příčiny stálého zvyšování poměru počtu vězňů k počtu obyvatel, v němž jsme se dostali na ostudnou špičku pomyslného pelotonu evropských států. Nikdo nechtěl raději mluvit o tom, jak by vězeňství zvládlo náhlé pokání až sedmi tisíc odsouzených, dosud se vyhýbajících nástupu trestu, kdyby najednou zaklepali na vrata věznic. Spása vězeňství se začala hledat v zavedení trestu domácího vězení, pro jehož použitelnost ovšem Jiří Pospíšil nezajistil technické podmínky. Viditelný průlom nastal bezprostředně po jeho odvolání. Kromě toho začali legislativci připravovat různé úpravy zákona, jež by usnadnily propouštění odsouzených za lehčí trestné činy z výkonu trestu před jeho úplným odpykáním.

Za těchto okolností soudci trestních senátů začali ukládat za některé trestné činy vyšší tresty než dříve, neboť je k tomu vedl nový trestní zákoník, současně se začalo žádat po soudcích okresních soudů v sídlech věznic, aby byli vstřícnější při projednávání žádostí odsouzených o podmíněné předčasné propouštění. Některým soudcům začala tato situace připadat schizofrenní: vyšší tvrdost nových trestních sazeb je protikladem k usnadňování předčasného návratu na svobodu. K čemu tedy tyto změny jsou, když se vzájemně vyrušují?

Podmíněné předčasné propuštění z výkonu trestu je důležitějším nástrojem, než se může nezasvěcenému zdát. Zákonodárci jeho zařazením do systému trestního práva uznali, že odsouzený může  ve vězení přemýšlet o svých skutcích, pracovat na sobě, litovat svého činu a způsobu života, jenž ho k němu přivedl, a přístupem k povinnostem vězně dát najevo, že snahu o polepšení míní vážně. Náprava odsouzeného může časem dosáhnout takového stupně, že z tohoto hlediska další věznění ztrácí účelnost. Z tohoto pohledu je uložený trest maximem toho, co má odsouzený odpykat, minimem je hranice přípustnosti předčasného podmíněného propuštění.

Do vězení se při nešťastné souhře náhod mohou dostat i slušní lidé, kteří si pak uvědomují závažnost svého provinění a opakování trestné činnosti u nich nehrozí. Pro ně je možnost předčasného podmíněného propuštění motivací k vzornému chování. Od nástupu trestu se upínají k naději, že jej nebudou muset odpykat celý.

Souhlas soudu s podmíněným propuštěním není samozřejmý : odsouzený může s žádostí uspět, pouze pokud vyhověl náročným podmínkám. Musí proto po celou dobu výkonu trestu sbírat pochvaly za dobré chování a vyhýbat se kázeňským trestům, což je náročné. Často se v průběhu řízení o podmíněném propuštění musí podrobit znaleckému posouzení své způsobilosti žít na svobodě, aniž by byl nebezpečím pro společnost.