Petr Nečas je druhý předseda vlády, který se v něm zklamal. Mirek Topolánek se mi v soukromém rozhovoru přiznal, že připravoval jeho odvolání, ale náhlý pád vlády mu zabránil v uskutečnění záměru. Asi o rok později tuto zprávu zpřístupnil médiím (např. http://www.novinky.cz/domaci/257809-pospisil-je-absolutne-neschopny-a-wolf-obet-justice-napsal-topolanek.html ). Petr Nečas dospěl k hořkému konci svého neochvějného názoru o skvělosti Jiřího Pospíšila poněkud rychleji, patrně pod nějakým velkým tlakem, jehož podstatu zatím utajuje. 

Spolek Šalamoun se z počátku snažil s Jiřím Pospíšilem udržovat dobré vztahy a dokonce v něj i vkládal značné naděje. Ale již od počátku r.2007 si na něj začal stěžovat u předsedy vlády, nejdříve kvůli ministrově netečnosti k chování předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivě Brožové k prezidentovi republiky, později, a to hlavně, kvůli jeho odpovědnosti za tzv. „kauzu Čunek“ a s ní související „válku žalobců“. Vyčítal mu i odpovědnost za nespravedlivé kárné řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlu Kučerovi na konci jeho celoživotní bezúhonné soudcovské kariéry. Posléze spolek Šalamoun zahrnul Jiřího Pospíšila mezi podezřelé, na které podal dne 7. července 2008 protikorupční policii trestní oznámení kvůli zneužití pravomoci veřejného činitele k záchrannému zásahu do trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Další trestní oznámení na něj podal 13. dubna 2012 kvůli zneužití pravomoci úřední osoby postavením mimo službu nezákonně stíhaného soudce Vlastimila Matuly.

Spolek Šalamoun již v předvolebním období v r.2010 protestoval proti záměru ODS ponechat si ve správě resort spravedlnosti a proti jmenování Jiřího Pospíšila resortním ministrem. Považoval za nemravné, aby nápravou zlořádů, které se zde provalily v souvislosti s  „kauzou Čunek“ byl pověřen politik, jenž sám osobně v ní sehrál úlohu „capo di tutti capi“. Skutečnost, že „katem“ Renaty Vesecké se nakonec stal její ctnostně se tvářící spolupachatel, považoval spolek Šalamoun za odpuzující nemravnost. Poukazoval také na lidskou a profesní nezralost pana ministra, která se samozřejmě promítla do jeho chování šéfa resortu. Když  Jiří Pospíšil zveřejnil  tzv. malou novelu zákona o státním zastupitelství, Šalamoun upozornil, že pan ministr by s „odřenýma ušima“ dosáhl maximálně na funkci okresního státního zástupce. Od nástupu do funkce předsedy vlády obdržel Petr Nečas řadu návrhů na odvolání Jiřího Pospíšila, na které neměnně odpovídal, že je s jeho výkonem spokojen. Ještě 11. května 2012 sdělil předsedovi spolku Šalamoun Johnu Bokovi pod č.j. 6460/2012-OSV v odpovědi na jeho otevřený dopis z  22.dubna 2012 následující (cituji úryvky) : „Ujišťuji Vás, že Vaše názory na otázku  setrvání ministra spravedlnosti ve funkci…jsem zaznamenal a vzal jsem je na vědomí…Nicméně Vám sděluji…, že v současné době nemám v úmyslu navrhnout prezidentovi republiky odvolání ministra spravedlnosti pana JUDr. Jiřího Pospíšila z funkce.“

Pokud dnes Petr Nečas náhle mění názor na způsobilost Jiřího Pospíšila vést resort, měl by sám vyvodit osobní odpovědnost, protože důsledně kryl všechny jeho poklesky, ačkoli na ně byl opakovaně upozorňován, a to nejen nevýznamným občanským sdružením spolek Šalamoun.

Již z ochoty Petra Nečase ponechat si ve vládě tři ministry s „ukradenými“ mandáty, ale i z jeho výroku o partě plukovníků a podplukovníků, kteří se pokoušejí ovlivňovat složení vlády, je zřejmé, že jeho povědomí o takových pojmech, jako je právní stát, vláda práva, ústavněprávní principy tvorby moci či fungování soustavy trestního řízení je na trapně nízké úrovni. To je výchozí předpoklad pro nedocenění významu resortu spravedlnosti a pro nepochopení závažnosti různých poklesků Jiřího Pospíšila.