Michael Rada: Poklad pod vlastní střechou

03.02.2017 8:35

Je zajímavé sledovat, kde všude lidé nacházejí cennosti, či prostě věci, které někam odloží, nutně potřebují a nemohou je najít, aby v okamžiku, kdy na onu potřebnost zapomenou, vyplavala daná věc na povrch tváříce se, jako by tam byla vždy.

Michael Rada: Poklad pod vlastní střechou
Foto: Archiv Michaela Rady
Popisek: Michael Rada
reklama

Stejné je to s prací, která je odkládána proto, aby se na ní nezapomnělo, a když pak po týdnech narazíte, zjistíte, že i bez jejího zpracování, se svět nezbořil.

Zatímco v PRŮMYSLU 4.0 budou zasedačky, stejně jako kantýny, záchody, kuřárny, šatny, okna, dveře, schody, topení, klimatizace, vzduchotechnika, vodovody a další maličkosti v továrnách zbytečné, v průmyslu s nižší číslovkou se bez nich nikdo neobejde.

Každá továrna má zasedaček vícero, některé pro plebs, další pro návštěvy. Některé pro dlouhé pravidelné meetingy, jiné pro krátké nepravidelné výlevy jedné, či druhé strany. Je až s podivem, kolik společného všechna tato místa mají. Jejich uniformita jasně říká, jste tu, abyste seděli, mluvili, či poslouchali toho, či tu, kdo právě dostal, či si vzal slovo.

Jedinou odlišností, jsou obrazy na stěnách a logo.

Nevím, ale připadá mi, že zasedací místnosti nejsou prostorem diskuze vyplývající z vlastního názoru, nebo dokonce kreativity.

To však neznamená, že do nich chodí lidé, kteří jedno, či druhé, nebo dokonce obojí, nemají, naopak.

Jen je prostor ubíjí.

Stejně jako mnozí ze čtenářů, i já patřil téměř čtvrt století k těm, kdo seděli, poslouchali, či mluvili, stísněn onou uniformitou, se mi často nedostávalo vzduchu, natož sluchu, ale díky profesní slepotě, jsem si to neuvědomoval, přišlo mi to normální.

Za těch několik let, co jsem se osamostatnil a dal si jasný cíl vybudovat svět bez odpadu a plýtvání, jsem měl možnost navštívit u svých klientů zasedacích místností více než stovku. Všechny krásně uklizené, většina vybavená projektorem, plátnem, stoly, židlemi a často i hranatými obrázky na hranatých zdech.

Za celou dobu jsem našel jen dvě místa, která byla jiná. Tím prvním je zasedací místnost společnosti MIXIT, kde cítíte práci a proces a lásku k nim na každém kroku i bez toho, aby to stálo miliony a tím druhým místem je centrála společnosti ALZA, kde mne mrzí snad jediné, že jsem si ještě nezavolal.

Oba klienti však patří k „nové vlně“ podnikatelů a podniků, nemajících strach se odlišit, naopak, majících to ve svém kořenovém adresáři, jako genovou informaci. Ne všechny nové podniky tak však vypadají.

Továrny a obecně výrobní závody, či průmysl, jsou strohé.

Celé uvědomění tohoto faktu přišlo poté, kdy jsem několika klientům ukazoval v továrnách mimochodem ukazoval fotografie z instalace v hotelu IBIS Plzeň, o které jsem již psal. Z jejich „to je paráda“ a smutného pohledu na vlastní zasedací místnost, jsem pochopil, co schází a je třeba změnit.

Rozbít uniformitu. Zničit krtka přízemnosti a strachu.

Vybudit v lidech zase to, s čím přišli do práce, tedy snahu tvořit a měnit a dělat práci s chutí a láskou.

Před změnou

Po změně

A to jsme se rozhodli zahrnout do PRŮMYSLU 5.0, či chcete-li industrial upcycling..

Stejně jako bráníme jasnými postupy a kroky vzniku odpadu na pracovištích, kancelářích, továrnách a v průmyslových zónách, stejně tak budeme bránit jeho vzniku v čase stráveném v prostoru, který „zabíjí ducha“

Nejsme první, kdo „zlidšťují“ pracoviště. Existují společnosti, které vnáší do prostor umění, jiné, které tamtéž dávají barvy, či zeleň, ale my jsme se rozhodli se svými klienty tam vnést ducha firmy, progresivity a změny, tak aby každá návštěva zasedačky nebyla dalším utrpením, ale přesným opakem.

Jsem zvědav, kdy dojde na změnu „zasedaček“ ve Strakově akademii a Parlamentu, myslím že by to mohlo pomoci, co vy na to?

Autor je "otcem" projektu Mezinárodního Obchodního Centra Udržitelného Rozvoje, které založil s cílem "vytvoření světa bez odpadů a plýtvání ve všech jejich podobách". Pro tento cíl založil a buduje nové a jediné průmyslové odvětví, které se zabývá systémovou prevencí vzniku odpadu a nese název INDUSTRIAL UPCYCLING. Věnuje se zároveň publicitě osobních elektrických transportérů, například elektrických jednokolek s gyroskopem. Předtím působil na seniorské pozici logistické divize druhé největší korporace Japonska. Za nejlepší knihy považuje MALÍŘSKÉ ROZPRAVY MNICHA OKURKY a PROROK, jelikož dle jeho slov obě nabízejí mezi řádky moudro, které z mnoha jiných titulů dávno vymizelo. Psaní je prý jeho dlouholetou láskou a i když se k české gramatice nechová vždy správně, věří, že to čtenářům obsah jeho příspěvků vynahradí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Weigl, Václav Klaus: Na čí straně vlastně stojíme my?

14:37 Jiří Weigl, Václav Klaus: Na čí straně vlastně stojíme my?

Česká média informovala o návštěvě amerického ministra zahraničí Mika Pompea s titulky „Stojíme na v…