Václav Klaus mladší poskytuje však nejen tyto subtilní analýzy. Obrací se na své nedočkavé čtenáře i s jinou moudrostí, která jakoby vypadla z repertoáru ODS v době její největší slávy: venkovské hostinské bychom neměli obtěžovat registračními pokladnami ani protikuřáckou regulací i z toho důvodu, že jsou to osoby, které „od státu v jádru nic nechtějí".

Interpretovat tuto formulaci, která jako by usilovala o přízeň té nejzakouřenější alkoholové místnosti, není vůbec snadné. Václav Klaus ml. jí jistě nemyslí, že se majitelé venkovských hospod vznášejí po způsobu finanční oligarchie vysoko nad infrastrukturou veřejného školství, zdravotnictví, dopravy nebo bezpečnostních složek. Autor má na mysli asi to, že můžeme být rádi, když tito lidé, nacházející se na hraně plnění zákonných povinností, vytrvávají ve své podnikatelské činnosti, protože jejich alternativou je čerpat sociální dávky a pobývat v nezaměstnanosti. Výraz „od státu nic nechtít" se zdá tedy dávat alespoň nějaký smysl pouze v kontextu dost radikální nevolby, kterou někteří naši svobodní podnikatelé svojí aktivitou každodenně realizují.