Proto tedy musím prohlásit, že jsme 21. srpna 68 v Praze u Českého rozhlasu skutečně bojovali, stavěli jsme barikády, a Rusáci nás stříleli. Já sám jsem měl těžký kulomet, a zastřelil jsem, u Českého rozhlasu, asi dva tisíce Rusáků. Obsluhu u kulometu mi dělali právě Pavel a Fiala. Fiala tam bojoval tak statečně, že uklouzl po slupce od banánu, a fláknul s sebou na chodník. Ale v té líté bitevní vřavě jsme nemohli zkoumat, to jaké míry si natloukl kokos, a jestli mu nějaké následky nezůstaly.

Také jsem byl u Českého rozhlasu lehce raněn. Jako dezolát bych napsal, že mě lehce zranila střepinka z dělostřeleckého granátu, když nějaký úchylný Čech zapálil odstavený muničák okupantů, který byl až po střechu nacpaný granáty do kanónů tanků, a střepiny začaly létat, a právě ty zranily a zabily lidi u Českého rozhlasu. Ale jako jiný člověk musím napsat, že mě lehce zranila kulka, kterou po mně vystřelil ruský okupant.

Jen si, po tolika letech, nemohu vzpomenout, jestli jsem, tenkrát, dostal kulkou mezi lopatky, nebo lopatkou mezi kulky.