Poslední listopadový týden byl v naší zemi plný zajímavých politických událostí. Stojí za to se nad některými zamyslet a vsadit je do širšího kontextu aktuální české politické reality. Proto dnes mých několik letmých glos.

Skutečně je Turek největším problémem české politiky?

Volby do poslanecké sněmovny proběhly už před dvěma měsíci a voliči v nich dali jasně a nezpochybnitelně najevo své preference. Volili politické strany, které zřejmě vytvoří vládní půdorys, a rozhodli se tak jistě z různých důvodů. Snad svými hlasy chtěli podpořit lepší hospodaření s veřejnými financemi, možná chtěli méně Green Dealu, snad volali po změně naší zahraniční politiky ve smyslu méně „bruselského vazalství, více obhajoby národních zájmů“, mnozí jistě svou volbou vzkázali, že si nepřejí pokračování vládní „válečnické“ politiky atd. atd. Motivace voličů, z jejichž podpory vznikla dnešní Babišova „108“, mohly být různé, jeden však byl určitě společný: ať už vládnutí Fialova kabinetu skončí co nejdříve.

Jak dál s rozpočtem na rok 2026 je jen jedním z příkladů, jak vážné problémy tu vláda Petra Fialy zanechala. Proto překvapuje, jak nesmyslně a zbytečně se současná „profialovská“ politika s fanatickou podporou významné části médií (a jako obvykle i částí umělecké avantgardy) zabývá osobou Filipa Turka, jako by on byl tím největším problémem české současnosti. Moralizování Turka poslanci budoucí opozice na základě podivně se vynořujících kompromitujících materiálů sporné hodnoty se v kontextu ohromných problémů České republiky jeví jako zvláštní luxus. Jako by tu nebyly daleko vážnější a zásadnější problémy! Co kdybychom nechali vládu co nejrychleji vzniknout, třeba i s Filipem Turkem, ať ukáží, co v nich je. Není to racionálnější a odpovědnější přístup k budoucnosti této země, než jen plkat o Turkově „kompetenci“?

… a propos: „kompetence“