Nesmíme se potom divit, že v tom mají lidé občas chaos a nedokáží se v čas přeorientovat. Jen tak namátkou. Nejprve jsme museli milovat Rakousko-Uhersko. A nenávidět Rusy. "Červený šátečku kolem se toč. My jdeme na Rusa nevíme proč." Po rozbití Rakouska-Uherska jsme museli nenávidět Rakousko. A naopak milovat Ameriku, Francii a Anglii. Postoje k Rusku a Německu nebyly jednoznačně nařízené. "Kdo si přeje v republice volnost rovnost a nic víc, slyší křik bolševik rudý bolševik".

Pak přišel rok 1938. A naší "povinností" bylo milovat Německo, Itálii a Japonsko. A nenávidět Francii, Anglii, a pak i Rusko a Ameriku. Po válce to bylo složitější. Nejprve jsme museli milovat všechny. Další příkaz - milovat Sovětský svaz a všechny státy "tábora míru" (i slovenské fašisty). S Německem to bylo složitější. Kdosi rozdělil Německo čárou. Nalevo byli zlí Němci, a naší povinností bylo je nenávidět. Ale napravo byli dobří Němci - naši přátelé ve zbrani. Něco jako když katoličtí kněží za druhé světové války žehnali vítězství říšských zbraní, a druhá část žehnala spojencům.